Děvčátko se sirkami

V jeden studený zimní den, kdy padal hustě sníh, ploužila se po tmavé ulici dívenka. Pocházela z chudé rodiny. Každý den chodila na trh, aby prodala alespoň nějaké sirky. Vždy jí někdo daroval alespoň krejcar, někdy dokonce i prodala pár sirek. Dnes se jí ale vůbec nedařilo, a proto se bála přijít domů bez jediného krejcaru.

Když dnes ráno opustila dům, na nohou měla jen papuče s bambulí, které dříve nosila její maminka. Hlavu nepokrývala žádná čepice a přes ramena měla přehozenou jen slabou šálu. Jak tak procházela ulicí, najednou zaslechla zařehtání koní. Zalekla se, když v tu chvíli za sebou spatřila projíždějící vůz a obrovské papuče ztratila. Nezbývalo jí nic jiného, než aby dál kráčela bosá. Nohy jí brzy začaly červenat zimou.

V jednu chvíli si vzpomněla, že má v malé kapsičce sirky, které neprodala. Našla si místečko mezi domy v ulici, kde se schoulila do klubíčka. Vytáhla z kapsy jednu ze sirek, škrtla a vida. Najednou viděla jasný plamínek a cítila teplo. V jejích představách se ocitla u kamen, v nichž plápolal oheň, avšak vtom plamínek uhasl a v rukou jí zůstala jen ohořelá sirka.

Druhou sirku dívka rozsvítila o zeď, u které byla schoulená. Zeď jako by se rázem stala průhlednou. Dívka v pokoji spatřila nejen prostřený stůl a pečenou husu na něm, ale i spoustu ovoce a sladkých dobrot. Vtom jí opět otřásl chlad. To právě zhasla druhá sirka a dívka se ocitla zpět na studené zemi.

„Zažehnu ještě jednu sirku“, řekla si. Když tak učinila, najednou jako by seděla pod obrovským vánočním stromečkem, jenž byl bohatě ozdobený. Na jeho větvičkách svítilo také mnoho malých svíček. Představovala si, že jsou to hvězdičky na nebi. Když jedna z nich začala padat, vzpomněla si na svoji babičku, která jí vždy říkala: „Když hvězda dolů padá, to někdo umírá.“

Nakonec se rozhodla, že zapálí další ze svých sirek. Spatřila svoji babičku, která byla v její blízkosti. Najednou si přála s ní být navždy. Proto zapálila všechny své sirky, které měla u sebe, aby ten sen nikdy neskončil.

Ranní sluneční paprsky svítily na spící dívku, která byla schoulená do klubíčka mezi zdmi. Promrzlou na kost ji našla její matka, která se ji vydala hledat, když se večer nevrátila domů. „Nikdy se nemusíš bát návratu domů, ať se stalo cokoliv,“ řekla dívence. Maminka se na ni vůbec nezlobila, ba naopak. Byla šťastná, že svoji dcerku našla. Společně se pak vydaly domů, kde maminka uložila dívenku do postele a vyprávěla jí pohádku.