Den dětí – Jak Matyáš zachránil princeznu

Byl den dětí a Matyáš se spolu s rodiči vydal do pohádkového lesa. Podaří se mu zachránit princeznu, uvězněnou zlým kouzelníkem v jeho hrádku?

Z Matyáše se najednou stal statečný princ, který se neohroženě prodíral lesem. Nebál se stínů ani šustících větví, držel se vyšlapané cestičky. Ta ho dovedla k místu, kde na pařízku seděla červená Karkulka a zpívala si.

„Ahoj, malý hrdino,“ pozdravila Matyáše. „Když mi zazpíváš pěknou písničku, tak ti dám něco, co ti pomůže vysvobodit princeznu.“

Matyáš si honem vzpomněl na „Prší, prší“ a rychle písničku zazpíval. Karkulka mu na konci zatleskala a dala mu kousek papíru.

„To je jeden ze tří kusů papíru. Je na něm nakreslený klíč od čarodějova zámku. Abys věděl, jak vypadá, potřebuješ další dva kousky,“ povídala Karkulka. „Jdi dál lesem, jistě tam najdeš další. A vezmi si na cestu bonbón, ať máš dost síly.“

„Děkuju, Karkulko,“ řekl Matyáš a uháněl dál lesem.

Za chviličku potkal rytíře v brnění s dřevěnou hlavou koně na tyčce.

„Konečně jde nějaký hrdina, který mě naučí jezdit přes překážky,“ radoval se rytíř. „Když přejedeš tady tu překážkovou dráhu, dám ti další kousek skládačky.“

Matyáš si vzal od rytíře koně.

„Do toho, koníčku,“ vyzval koně a rozběhl se s ním. Společně s ním přeskočil pařez, překážku z klacíků a cestou zpět proběhl slalom z kuželek. Ani jedinou neshodil.

„Tak to bylo naprosto úžasné,“ radoval se rytíř a dal Matyášovi další dílek.

Matyáš poděkoval a pokračoval lesem dál. Cesta ho dovedla k malému jezírku, u kterého seděl muž, celý zelený, v červených kalhotách a kamizole s mokrými šosy. Na chvilku se Matyáš lekl, když uviděl, že vodník má před sebou na lavičce hrnečky. Určitě do nich sbírá dušičky!

„Hle, co za odvážlivce se opovážilo přijít k mému jezírku? Jdeš ke zlému čaroději, hochu?“

Matyáš jen mlčky přikývl, tolik se vodníka bál.

„Dobře, dobře. Pomohu ti.“

Vodník vzal kus papírku s klíčem, zmačkal ho do kuličky a ukryl pod otočený hrnek. Další hrnky na lavičce otočil také.

„Dobře se dívej,“ povídal vodník a začal hrnečky míchat. „A teď hádej, pod kterým je papírek. Když ho najdeš, můžeš si ho nechat.“

Matyáš se díval na hrnečky. Všechny vypadaly stejně. Ještěže sledoval ten správný, když s nimi vodník míchal. Ukázal tedy na něj.

„Vyhrál jsi,“ řekl vodník a dal mu papírek. „A teď rychle spěchej ke hrádku za princeznou.“

Matyáš neváhal a běžel dál k malému hrádku, namalovanému na papundeklových krabicích. U něj čekala princezna. Před sebou měla na bílém prostěradle položených snad padesát různých klíčů, ani jeden nebyl stejný.

„Švarný můj zachránce! Když najdeš ten správný klíč, budu konečně volná,“ povídala princezna.

Matyáš složil papírky k sobě. Teď když věděl, jak klíč vypadá, bylo snadné ho najít.

A tak Matyáš vysvobodil princeznu i s truhličkou plnou sladkostí, které si směl odnést domů. Stal se hrdinou z pohádky, to si vždycky moc moc přál.