Delfín Flip a jeho správná chvíle

„Už?“ „Ne, ještě ne.“ „A teď?“ „Ještě vydrž.“ „Tak teď?“ „Už se připrav. Tak teď!“ A v tu chvíli delfín Flip vyskočil z vody a hned se zase hlavou zabořil do rozfoukaných mořských vln. A ještě jednou a ještě jednou. Vlny mu šly přímo naproti a delfín Flip se cítil jako pták. Jako by létal nad mořskou hladinou. Ještě že si na ty vlny počkal. Ještě že maminku poslouchal. Teď si je může užít naplno a neodhazují ho jinam. Nahoru z vody ven, hezky udělat oblouček nad hladinou a zase zpátky šipku do vody.

„To je paráda!“ volal Flip do všech stran a užíval si vlny a chladnou vodu. Každý delfín ví, že si musí počkat na správnou vlnu. Nesmí to uspěchat. Jedině tak nabere ten správný směr. Je ale ještě jedna věc, kdy musí být delfín trpělivý a odhadnout tu správnou chvíli. To mladý Flip poznal nedávno.

Stalo se to jednoho slunečného letního dne. Delfín Flip si proplouval mořem s kamarády. Bezstarostně se pohupoval po vlnách, když najednou se nad ním vytvořil stín. „Kluci, co to je?“ ptal se Flip kamarádů a díval se směrem za stínem. „To je žralok! Pozor!“ zvolal nejmenší delfínek. Flip se svými kamarády dostali strach. Viděli, jak kolem nich plave mohutná a silná ryba. Vrhala na ně velký stín. Ten stín patřil žralokovi. Flipa a jeho kamarády obeplouval kolem dokola a naháněl jim hrůzu.

Všichni delfínci poznali, že si s nimi žralok nechce hrát. Věděli, že je nebezpečný, že by jim mohl ublížit. Delfínci potřebovali ochranu. Potřebovali, aby jich bylo více a aby se v pravou chvíli shlukli a vytvořili obranu. A tak začali volat. Všichni delfíni vydávali zvláštní zvuk. Takový, jaký jejich rodiče bezpečně slyšeli. Flip a jeho kamarádi nepřestávali volat a žralok nepřestával kolem nich kroužit.

Po chvíli už delfinci viděli v dálce v moři velkou skupinu ryb. Byli to jejich rodiče. Slyšeli volání svých dětí a spěchali jim na pomoc. Musí ale vystihnout správnou chvíli, seskupit se a zahnat žraloka pryč. Musí vědět, že jich je víc a že se ho nebojí.

Žralok obeplul malé delfínky a nebezpečně se k nim přiblížil. V tu chvíli se skupina dospělých delfínů postavila před ty malé. Vytvořili před nimi takovou hráz ze svých těl, že malé nešlo ani vidět. Žralok zbrzdil svůj útok. Byl překvapený, odkud se tak velká obrana tady objevila. Věděl, že na tohle nemá. Nemůže zaútočit na takovou převahu. Po chvíli sklopil oči a odplouval pryč. Když už byl jeho stín dostatečně daleko, všem se ulevilo.

Flip a jeho kamarádi byli šťastní, že mají tak odvážné a chytré rodiče, a dospělí delfíni byli rádi, že drželi při sobě a že odhadli tu správnou chvíli pro obranu. Flip doufal, že až jednou vyroste, bude taky takový.