Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale protože to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka.
Karel Čapek poutavě vypravuje o malém nezbedném štěněti.
Nejprve se dozvíme, jak Dášeňka roste, jaké jsou její první krůčky a jak objevuje svět . Objevuje tedy především svými zoubky. V dalších kapitolách si přečteme, jak je složité vyfotit malou psí slečnu, která neposedí. Karel Čapek nabízí malým čtenářům několik pohádek pro malé pejsky.
Zdroj: ČAPEK, Karel. Dášenka čili život štěněte. Praha: Fr. Borový, 1936 ISBN neuvedeno.
Nastalo sucho. Období, kdy mraky dávno nikdo neviděl. I sluníčko pálilo mnohem více. Zvířátka v lese se schovávala ve stínu borovic a chodila se zchladit do nejbližšího potoka. Teplo ale nebylo to jediné, co jim dělalo starosti. To, že dlouho nepršelo, znamenalo, že se může občas někde objevit požár. A to se taky v borovicovém lese stalo.
Pokračovat ve čtení →
Mnoho vody uteklo a zejména mnoho loužiček přibylo. Dášeňka už není bezmocný uzlíček s třesoucím se ocáskem, nýbrž náramně samostatné, chlupaté, zubaté a neposedné štěňátko.
Pokračovat ve čtení →
Jak vidíte, děti, vyrůst dá štěněti hodně práce, a hlas přírody, jemine, to je vám přísný učitel, nic takovému štěněti nesleví. Jenže někdy nemá kdy napovídat, protože musí učit lítat mladého vrabce nebo ukázat housence, které listy žrát a které nechat.
Pokračovat ve čtení →
Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale jelikož to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dáseňka.
Pokračovat ve čtení →