Čtyři adventní dobré skutky

Paní učitelka dala svým žákům na začátku prosince úlohu. Jelikož má advent čtyři týdny, chce po nich, aby každý týden během adventu udělali jeden dobrý skutek. Před Vánocemi si žáci o dobrých skutcích, které během adventu udělali, povídali. 

Paní učitelka vyzvala Míšu: „No co, Míšo, co dobrého jsi tento měsíc udělal ty?“

„Paní učitelko, řeknu vám – dělat dobré skutky je docela nevděčná věc. Víc mě za to pokárali, než pochválili,“ pokrčil ramenem Míša a pokračoval. „První týden jsem se rozhodl umýt podlahu v celém paneláku. Vzal jsem si kbelík a hadr a začal jsem. Hezky jsem všechno udělal, kbelík a hadr jsem odložil a šel jsem domů. Za hodinu jsem slyšel sanitku. Řítila se k našemu domu. Ta naše nešikovná sousedka ze třetího patra uklouzla a zlomila si nohu. A koho z toho obviňovala? No mě! Vykřikovala na celý dům, jak jsem neschopný, že jsem dobře nevytřel podlahu a zůstalo tam hodně vody.

A druhý týden? Viděl jsem oznámení, že sbírají věci pro charitu. Tak jsem vzal velký pytel a naházel jsem tam některé věci z domu. Odnesl jsem je na místo sbírky a spokojený jsem se vrátil domů. Večer však máma začala hledat svůj nový kabát a táta zimní boty. Neumíte si představit, jak po mně začali křičet, když se dozvěděli, že jsem je odnesl do sbírky pro chudé lidi. Vůbec nechápali, že je potřeba udělat dobrý skutek.

Třetí týden jsem se zase rozhodl, že pomůžu spolužákovi. Ten chudák vůbec neuměl matematiku, tak jsem ho začal doučovat. Jenže moje doučování mu nepomohlo. Dostal pětku a jeho máma mě už nechce u nich nikdy vidět. 

A včera, poslední adventní týden, jsem viděl stát před obchodem jednoho pána. Vypadal, že nemá domov a žebrá, a tak jsem mu hodil peníze. Pán se však urazil a začal po mně křičet, že co si to dovoluji, že on dělá v bance a má vilu s bazénem. Tak, paní učitelko, tolik mé dobré skutky. Jsem z tohoto adventu velmi zklamaný.“

Paní učitelka jen mlčela a přemýšlela nad tím, že příště si bude muset dát větší pozor na to, jakou úlohu dětem zadá.