Před mnoha lety žil jeden císař, který příliš dbal na svůj vzhled. Rád nosil ty nejluxusnější obleky a promenádoval se po svém království. Na každou denní hodinu měl nový kabát a často a rád se svým oblečením chlubil.
O království se příliš nestaral a lidé nebyli se svým císařem spokojeni. Jednoho dne přišli do města dva podvodníci a zalhali, že jsou tkalci. Tvrdili lidem, že umí vyrobit tu nejjemnější látku, jakou si kdy dokázali představit.
Říkali, že látka je kouzelná a že ji mohou vidět jen chytří a ti, kteří se hodí na svá místa. Šaty byly tak zvláštní, že je žádný obyčejný člověk nemohl vidět. Lidé ve městě byli slovy tkalců ohromeni a udiveni.
Brzy se o tkalcích doslechl císař a pozval je na svůj hrad.
„Kdybych byl oblečen do tohoto zvláštního obleku, poznal bych, kteří lidé v mé říši se nehodí na svá místa, a mohl bych poznat chytré či hloupé. Musím pro sebe neprodleně nechat utkat tuto látku,“ řekl císař.
Tkalci si vyžádali zlato a nejjemnější hedvábí a nejvzácnější zlatou látku. Císař jim dal vše, co žádali, a řekl jim, aby šaty začali tkát okamžitě.
Císař si chtěl nový oblek obléci na každoroční velkolepou přehlídku, při níž se všichni ve městě shromáždili, aby se podívali, jak císař prochází kolem.
Podvodníci předstírali, že usilovně pracují, a koupili několik svíček, které hořely celou noc, aby si všichni mysleli, že usilovně pracují na císařově novém obleku.
Lidé jim na jejich trik skočili a tkalce pochválili. Podvodníci celý den nedělali nic jiného, než že se císařově hlouposti smáli.
Zanedlouho chtěl císař svůj nový oblek vidět, ale tkalci mu řekli, že ještě není připraven k vidění. Císaři došla trpělivost a rozhodl se poslat svého starého ministra, aby tkalce špehoval.
Starý ministr s překvapením zjistil, že tkalci vůbec žádné šaty netkají! Tkalci mu ukazovali na prázdné tkalcovské stavy a říkali mu, jaké barvy a vzory na šatech budou, ale on nic neviděl.
Starý ministr se obával, že se nehodí na své místo, a nechtěl, aby se o tom císař dozvěděl. Vrátil se k císaři a řekl mu, že jeho nový oblek je velmi krásný a barevný.
Císař byl potěšen a jmenoval podvodníky novými císařskými dvorními tkalci. Podvodníci se císařově hlouposti vysmáli, protože nevěděl, že ho podvedli.
Nastal den přehlídky a tkalci přinesli císaři neviditelný oblek. Císař měl strach, protože vůbec nic neviděl.
Tkalci mu oblékli neviditelný plášť a kalhoty. Císař nechtěl, aby se dozvěděli, že se nehodí na své místo. Bál se, co by tomu řekli lidé.
Předstíral, že nosí tento neviditelný oblek, a řekl tkalcům, že nový oblek je velmi krásný a barevný, ale ve skutečnosti žádný kabát ani kalhoty nemá.
Císařovi komorníci, kteří měli nést vlečku, natáhli ruce k zemi a předstírali, že vlečku zvedají a něco drží v rukou. Nechtěli, aby lidé věděli, že nic nevidí.
Císař kráčel v průvodu pod krásným baldachýnem a všichni se mu začali smát. „Císař na sobě nemá vůbec nic,“ křičeli lidé.
Císař litoval, že se nechal napálit, a lidé měli pravdu, ale nemohl nic dělat. Pokračoval v pochodu a komoří dál kráčeli a nesli vlečku, která neexistovala.
