Jeden uhlíř šel do lesa pálit uhlí a potkal medvěda s divokým prasetem. Medvěd praví uhlířovi: „Milý uhlíři, nedá se nic dělat, mám hlad, musím tě sníst.“
A uhlíř mu povídá: „No co, medvěde, já se ti neubráním. Já jsem jenom sám a vy jste na mě dva. Ale mám svůj oběd, nech mě, ať se naposledy naobědvám.“
Uhlíř měl chléb a vepřovou klobásku, jedl a hodil medvědovi taky kousek té klobásky. Medvěd ji chytl do tlamy a pravil: „Jeeej! A kde tady ty kořínky rostouuuuu?“
Uhlíř povídá medvědovi: „Já bych ti pověděl, ale nesmím, slyšelo by to prase, tvůj kamarád!“
Medvěd praví: „Jenom pověz a nic se neboj!“
Uhlíř odpoví: „Z prasete se dělají takové kořínky!“
Medvěd prase popadl, a hned ho svými tlapami roztrhal a praví uhlíři: „Teď mi udělej ty kořínky!“
Uhlíř povídá: „Milý brachu, to nejde jen tak. Musí k tomu být oheň a hrnec. A já jsem teď špinavý, musím se trochu umýt, aby se ti to neprotivilo a chutnalo ti!“
Medvěd na to: „Jdi a umyj se!“
Uhlíř se umyl, ale zase se neměl jak utřít.
Povídá Medvědovi: „Půjč mi svoji kůži, abych se do ní mohl utřít!“
Medvěd k němu přistoupil a uhlíř se utřel.
Liška, medvědova kmotřenka, šla pro hrnec, a vlk medvědův kmotřenec, skládal oheň. Uhlíř začal kácet veliký buk na dřevo. Jak ho trochu naštípal, měl v něm klín a pravil medvědovi: „Ty jsi tak silný, strč do buku svoje tlapy a pomáhej, ať ho roztrhneme.“
Vlk povídá medvědovi: „Dej si pozor! Uhlíř je šelma, ať ti něco neudělá!“
Ale medvěd na jeho řeč nic nedbal a jen pomáhal, co mohl, aby měl brzy ty slíbené vepřové kořínky.
Uhlíř vyrazil z kmene klín a medvědovy tlapy zůstaly zaseknuté v buku. Medvěd křičel: „Štípe, Štípe!“ Ale uhlíř pravil: „No počkej, počkej, jenom pomáhej!“ vzal klacek a bil medvěda hlava nehlava.
Vlk se nedovážil něco dělat a jen z dálky volal: „Dobře jsem ti, medvěde, radil, aby sis dával pozor na uhlíře, že je to šelma. Také mne by mohl tak vyplatit, jak vyplatil tebe!“ a utíkal pryč.
Liška, která právě přinesla hrnec, viděla, jak její kmotr dostává co proto, nechala hrnec hrncem a utekla taky.
Uhlířovi zůstalo celé prase a udělal si z ní vepřových kořínku sám pro sebe.
A medvěd? Dlouho mu trvalo, než se dostal z uhlířový pasti a na ty uhlířovy kořínky neměl už ani pomyšlení.
