V pohádkové říši zcela daleko od nás lidí existuje jedna zvláštní země. Je to místo plné tajemství a záhad. Říká se, že je v této zemi schovaný poklad. Nikdo neví jaký a nikdo neví kde. Je dobře ukrytý a cesta k němu není snadná. Hodně lidí se ho snažilo najít, ale všichni se vrátili s prázdnou.
Jednou se do této země vydala mladá dívka. Byla krásná a odvážná, a hlavně byla chytrá a laskavá. Jmenovala se Nina. Taky slyšela o pokladu, který země ukrývá. Přečetla si o něm několik knih. Nakreslila si mapy, kde by mohl být. Sbalila si, co by mohla potřebovat, a vydala se na cestu.
Když Nina přijela do záhadné země v pohádkové říši, byla okouzlena. Všechno tam bylo tak krásně barevné. Třpytiví ptáci létali nad její hlavou, růžoví jednorožci se proháněli kolem ní a všude kolem hrála nádherná hudba. Bylo to šťastné místo.
V dálce viděla hustý les. Nina věděla, že musí jít do něj. Podle knížek, které si o pokladu četla, musí v lese najít stříbrnou studánku. A tak se Nina vydala do nejhustšího lesa, který kdy viděla.
Po dlouhé době našla studánku, ze které vytékala stříbrná voda. Vzala si pár kapek do dlaní a trochu se napila. V tu chvíli se voda zastavila. Země se začala chvět a kameny za studánkou se začaly otevírat. Otvor se začal zvětšovat a tam, kde byla studánka, byl vchod do černé jeskyně.
Z ní se ozval hlas: „Chceš poklad najít? Musíš dovnitř vejít. Velký pozor ale dávej a dlouho neotálej.“ Nina měla strach. V jeskyni byla tma a nevěděla, co ji tam čeká. Chtěla ale vědět, jaký poklad ukrývá, a tak sebrala všechnu svou odvahu a vešla dovnitř. Kameny se sesunuly k sobě. Otvor se za ní zavřel.
Nina rychle vytáhla baterku, aby se neztratila ve tmě, a pomalu postupovala kupředu. Na stěnách jeskyně byly různé malby. Někdo je tam vyryl do kamenných zdí. Nina přišla k obrovskému kamenu, který jí bránil jít dál. Na kameni byl nápis.
Nina začala číst: „Pokud poklad chceš znát, musíš odpověď na hádanku dát: Za černým lesem běž za svým hlasem. Je tam dům a bydlí v něm víla. Někdy se schovává a málokdy se ukáže. Šťastný je ten, kdo ji poznává a zažít s ní něco může. Její moc změní tebe a už nepoznáš sám sebe. Co to je?“
Nina dočetla hádanku. Chodila sem a tam a přemýšlela. Musí přijít na odpověď. Po chvíli vykřikla: „Už to mám! Je to láska! Ta má na lidi takovou moc.“ Když to Nina řekla, velký kámen se začal odsouvat. Pod ním byla díra v zemi. Nina tam hned bez přemýšlení dala ruku. Byla zvědavá, co tam bude. Nebylo tam ale nic. Žádná další hádanka. Žádné zlato ani klenoty.
Nejdřív byla zklamaná, ale když z jeskyně odcházela, něco se stalo. Vyryté malby na stěnách začaly barevně svítit. Na zdech se pohybovala písmenka a dala dohromady jeden nápis. „Přišla jsi na to, Nino. Největší poklad je láska. Tak ji nikdy neztrať.“
Od té doby byla Nina pořád šťastná. Nikdy nezapomněla na to, co zažila v jeskyni. Nenašla tam drahé šperky ani zlato. Našla tam něco důležitějšího. Pravdu o tom, co je ten největší poklad.
Neměl by být jako autor uveden i Pavel Dobeš?
Kdo ví? Pohádky by měly být originální, alespoň takové jsou instrukce pro autory. Z čeho vychází ten dotaz?
Příjemná pohádka, moc potěšila. Obzvlášť tím, že moje dcerka se také jmenuje Nina ❤️. Dekujeme