Statek a všude okolo samý les, pole anebo louka. Právě sem se přistěhoval brýlatý chlapec i se svými rodiči. Jmenoval se Tobiáš. Dříve bydlel ve městě, kde chodil do školy. Moc kamarádů neměl, protože radši hrál počítačové hry anebo sledoval televizi.
Když jednoho dne na statku nefungovala elektrika, byl Tobiáš ztracený, protože nevěděl, jak se bez počítačových her a pohádek v televizi zabaví. Venku se rozhlédl po okolí a rozhodl se, že jako první prozkoumá stodolu. Musel přejít přes dlouhý dvůr, na kterém pobíhaly slepice. Zahlédl tam i kohouta.
Jakmile otevřel vrata stodoly, prach se rozvířil a zasypal Tobiáše. „Fuj! Tady je ale špíny,“ postěžoval si. Bylo tam plno sena, obilí, ale také něco, co skrývala obrovská zelená plachta.
Tobiáš se rozhodl, že plachtu sundá a zjistí, co je pod ní ukryté. 3-2-1- teď! Jakmile byla plachta na zemi, zaznělo: „Ahoj, já jsem červený traktůrek, budeš můj kamarád?“ Tobiáš spatřil červený traktůrek, jenž byl pokrytý silnou vrstvou prachu. Rozhodl se proto, že ho umyje, naleští a budou kamarádi.
Po umytí byl traktůrek k nepoznání. Celý jen zářil. „Děkuji ti. Stojím tady už spoustu let, ale nikdo si mě nevšímá. Asi se jim nelíbím,“ zasmutněl. Tobiáš ho ihned ujistil, že on se o něj teď bude starat a bude jeho kamarádem.
Druhý den traktůrek ani Tobiáš nemohli dospat. Oba se těšili na jejich první společnou vyjížďku. Traktůrek se rozhodl, že Tobiášovi ukáže celý statek a okolí a taky že ho seznámí se zvířátky. Navštívili slepice, kterých se Tobiáš ještě včera bál. Potkali také prasátka rochnící se v bahně a nakrmili králíky. Tobiáš by nikdy nevěřil, že zrovna on si bude moct pohladit opravdovou kravičku, kterou dosud viděl jen v počítačových hrách a televizi. Takhle to ale bylo lepší. Byla to zábava.
Sluníčko zapadalo za obzor a Tobiáš si řekl, že si dnes ustele na seně ve stodole vedle traktůrku a ráno opět vyrazí za nějakým dobrodružstvím. Třeba odvážet seno z louky do stodoly. Rodiče večer našli spokojeného Tobiáše ve stodole a byli šťastní, že si našel kamaráda a tráví tolik času venku a ne u počítače a televize.
horší pohádku sem nikdy nečetl.. flus
Díky za komentář. Třeba se zadaří a objeví se ještě horší. ?
Me se pohadka libi. Syn ji chtel slyset podruhe ?
Děkuji za hezký komentář 🙂
Moc hezká pohádka.
Děkuji. Těší mě, že se líbí 🙂
Krasna pohadka 🙂
Pohádka o Červeném traktůrku je úžasný příběh plný dobrodružství a naděje. Skvěle kombinuje kouzlo pohádkového světa s půvabem venkovského prostředí. Příběh je poutavý a plný pozitivních emocí, které zanechají v čtenářích nebo posluchačích radostný dojem. Nám se pohádka moc líbila.