Daleko od nás uprostřed velkého oceánu je malý ostrov. Říká se mu čarovný ostrov. Má neobyčejnou schopnost. Dokáže rozeznat, jaký člověk doopravdy je. Jestli má dobré, nebo špatné srdce. Kdokoli na moři ztroskotá a připlave k němu, zažije vždy velmi zvláštní věci.
Jednou plul na moři námořník, který se jmenoval Oliver. Byl to dobrý námořník a dokázal dobře plout na lodi. Nečekaně ho ale zastihla obrovská bouře. Nezvládl ve velkých vlnách kormidlovat a udržet loď na hladině. Nakonec se potopila a on doplul na záchranném člunu na čarovný ostrov. Nevěděl, kde je, a byl moc unavený, a tak na břehu usnul. Probudilo ho až jakési pošťuchování.
Když otevřel oči, obstoupilo ho několik krásných opiček. Byly celé chlupaté, měly bílé roztomilé obličeje a dlouhé ocásky. Na první pohled šlo vidět, že jsou přátelské. Skákaly kolem něj a pobízely ho, aby vstal. Byl ale moc slabý a hladový, a proto ho opičky podepřely a daly mu banány, aby se najedl. Pořád ho vedly dál a dál do středu ostrova. Nakonec všichni došli k velkému vodopádu.
Oliver se neustále rozhlížel na všechny strany, protože nevěděl, co má dělat dál a kam má jít. Opičky kolem něj začaly skákat a tančit. Stromy a květiny se začaly ohýbat a naklánět, začalo foukat a ve větru námořník uslyšel nějaký hlas: „Vodo naše milá, ukaž, co jsi před námi skryla. Poznej, jaký to skutečně člověk je, jestli jeho srdce správně se chvěje.“ Byl to varovný hlas ostrova. Najednou se země začala třást, vodopád se otevřel a opičky se daly do skoku a křiku. Oliver dostal strach. Pochopil, že ostrov po něm chce, aby vešel do otevřeného vodopádu. Ale co pak? Jak se dostane ven?
Nabral odvahu, nadechl se a pomalu kráčel dovnitř. Mráz mu běhal po zádech. Tušil, že ostrov je spravedlivý a jeho moc je silná. Ostrov snad uvidí, že je dobrý člověk. Když vešel do otevřeného vodopádu, ocitl se v jeskyni. Byl tam chlad a kolem něj poletovala zvláštní duhová světýlka. Oliver si klekl a sebral poslední kousky odvahy, co u sebe našel: „Ostrove čarovný a vzácný, prosím prohlédni mě v tuto chvíli a ukaž mi cestu k mému cíli. Pusť mě prosím domů, pokorně tě žádám a svůj život do tvé ruky vkládám.“ Světýlka Olivera obestoupila a celého ho zabalila do své záře.
Cítil, jak ho čarovná moc ostrova zkoumá a zjišťuje, jaký doopravdy Oliver je. Po chvíli světýlka Olivera pustila a vytvořila na stěnách jeskyně šipku. Ukazovala, kudy má jít, aby se dostal domů. Námořník pomalu šel a celým tělem mu prostupoval zvláštně hřejivý pocit. Byl rád, že kouzelný ostrov poznal, že je Oliver dobrým člověkem.
Z čarovného ostrova odcházel s úsměvem. Když ho opouštěl, z dálky zamával opičkám. Věděl, že mu to nikdo nebude věřit, ale taky věděl, že na takový zážitek nikdy nezapomene.
