Byl jednou jeden malý oslík, který se všeho bál. Žil na velké farmě, kde však moc kamarádů neměl. Jmenoval se Šedák, protože byl celý šedý jako ty tmavé mraky, které se na nás ošklivě mračí, když prší. Malý oslík Šedák však cítil, že na farmu nezapadá. Cítil, že ve velkém světě ho čekají ještě nová dobrodružství či skuteční přátelé. Věřil, že jednoho dne svůj strach z neznámého překoná.
Jednoho dne starý šedivý farmář přinesl do výběhu nového oslíka. No ale jak se ho malý oslík Šedák bál! Schoulil se pod slámu a čekal, co se bude dít. Kéž by i on byl tak velký! Ale co nadělá. A opravdu se měl čeho bát. Velký oslík byl totiž mnohem větší než maličký Šedák a pořád si ho kvůli tomu dobíral. „Jsi malý jako kočka, haha!“ říkal mu. Malého Šedáka to velmi trápilo. Ono se to změní, jednou určitě.
Měsíc zapadl za obzor a tmavé mraky sváděly na nebi těžký boj. Velké kapky jedna za druhou padaly na velký ranč. Malý Šedák byl schován ve stodole a třásl se strachem. Bouřek, stejně jako všeho, se hrozně bál.
„Co se bojíš?!“ dělal si z něj legraci velký oslík. Ale vždyť bát se je normální, říkal si pořád. Každý se přece něčeho bojí. Jenže malý oslík Šedák se bál všeho.
Když tu najednou u stodoly udeřil velký blesk. To byl ale hrom! Malý Šedák se tak lekl, že splašeně vyběhl ze stodoly a utíkal a utíkal, co mu nohy stačily! „Iá, iá, iá!“ křičel a křičel. Přeskočil vysoký dřevěný plot ranče a utíkal až do lesa. Tam se schoval do jeskyně, kde počkal, než přejde bouře. Bál se, ani nevěděl proč, ale v jeskyni se cítil bezpečněji než na farmě. Ani se nenadál, usnul a už bylo ráno. Šedák nejprve nechápal, kde to je, ale pak si vzpomněl na to, jak včera večer splašeně utekl z farmy před hrozivou bouří a blesky. Přemýšlel, jestli se vrátí zpátky domů. Ale vždyť tam nemá ani přátele, na co by se vracel. Rád ho má jen starý farmář.
Jak tak uvažoval a procházel se lesem, všiml si v dálce na cestě zdatného černého koně, který táhl velký, zlatem ozdobený kočár. Ten byl ale majestátní! Oslík Šedák toho velkého koně z dálky zpoza stromu obdivoval.
Když tu najednou velký koník klopýtnul o velký kámen ležící na lesní cestě a spadl tak nešťastně, že si zlomil nohu! Koník spadl a zařehtal bolestí. Šedák uvažoval, co dál. Nemůže přece koníka nechat se trápit. Musí mu pomoci. Ale on se bojí. Co když to jenom pokazí? A jak příběh skončil? Překonal Šedák svůj strach? To se, milé děti, dozvíme v další části.
