Adventní pohádka 4. z 24
„Na Vánoce se dodržují tradice a zvyky. No a taky existuje spousta pověr,“ vysvětlovala Andělka skřítkovi a obouvala si u toho sněhule. „Třeba dnes má svátek Barbora. To se stříhají větvičky stromů, třeba třešňové, do vázy.“
„Kvůli tomu mě ženeš ven do zimy? Kvůli pár klackům? K čemu ti tu budou?“ hartusil skřítek.
„Dají se do vody. Pověra říká, že když do Štědrého dne vykvetou, tak se vdáš.“
„Já se vdávat nechci. A ty jsi na vdávání malá.“
„To jo. Ale je hezké mít v zimě doma něco, co připomíná jaro, ne?“ povídala Andělka a nasadila skřítkovi na hlavu místo čepice ponožku.
„Doufám, že jsi ji aspoň vyprala,“ zavrčel.
„Jasně, že jo. Neboj, časem ti seženeme čepičku,“ slíbila a už se hnala i se skřítkem ven.
Tatínek jim pomohl nastříhat větvičky a doma je dali s maminkou do vázy.
„A teď co?“ ptal se skřítek a okukoval větvičky ve váze ze všech stran.
„Teď musíme čekat.“
„Teda, ty Vánoce jsou jen o čekání,“ brblal skřítek.
„Nejsou. Víš co?“ povídala Andělka. „Zítra večer chodí Mikuláš. Musím tě naučit básničku.“
Moc krásné povídky. Jen škoda, že jsou tak krátké 🙂