Vlaštovičko, leť,
už je na tě čas.
Listí žloutne, poletuje,
po strništích vítr duje,
bude brzo mráz.
Vlaštovičko, leť
Zubaté Strašidlo
Dupy, dupy, dub!
Dupy, dupy, dub!
Ovci bolí zub.
Vlk už doma ordinuje,
právě zkouší, který to je.
Mám zelenou barvičku
Mám zelenou barvičku,
tou nakreslím travičku.
Hej, ovečky …
Hej, ovečky, nesyty,
kam jste se to zatoulaly?
Že vy smíte do žita,
koho jste se ptaly,
koho a kterého
hospodáře řádného?
V letní noci
V letní noci, při měsíčku
žáby hrají na honičku.
Pohádkozem na facebooku
Přidejte se k nám na facebooku!
Lajkujte, sdílejte! Čím víc bude Pohádkozem známá, tím více pohádek tu bude! 🙂
O Krokovi a jeho dcerách
Za vlády vojvody Čecha byl všude řád a kázeň. Po je smrti nastaly svary a spory. Starší z rodu se sešli u mohyly Čecha a rozhodli se vyhledat nového vojvodu. Poslali pro Lecha.
Pokračovat ve čtení →O Čechovi
Za Tatrami se rozkládala při řece Visle původní slovanská země. V ní žilo mnoho různých rodů, které mezi sebou válčili. V ten čas se dva bratři, vojvodové Čech a Lech rozhodli, že tuto znesvářenou zemi opustí.
Pokračovat ve čtení →Dívčí válka
Když Libuše zemřela, dívky z její družiny byly velmi smutné. Hořce vzpomínaly na doby vlády kněžny Libuše. Toužily po moci a pomstě všem mužům.
Pokračovat ve čtení →Libušina proroctví
Jednou stanula Libuše s Přemyslem a družinou na vysoké skále. Najednou Libuše jako začarovaná promluvila: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v dáli nad Strahovem najdete člověka, který tesá práh domu. I nazvěte hrad, který postavíte, Pražským a město pod ním Prahou. Tak jakož se knížata před prahem sklánějí, tak se i vy budete klanět mému městu, budiž mu čest a chvála.“
Pokračovat ve čtení →O Přemyslovi
Libušin kůň znal cestu velmi dobře. Přejeli hory a pláně a třetí den se dostali až k řece Bílině do Stadic. Spatřili muže vysoké postavy a ve střevících z lýka. Oral pole.
Pokračovat ve čtení →O Libuši
Jako kdysi ke Krokovi, také k Libuši na Vyšehrad chodili lidé, aby je rozsoudila. Libušin soud byl pod košatou lípou. Vedle ní bylo dvanáct hospodářů nejmocnějších rodů a všude kolem lid, který se přišel podívat nebo se zastat někoho ze svého rodu.
Pokračovat ve čtení →Tři zlaté vlasy Děda Vševěda
Žil – byl jeden chudý uhlíř, který měl se svojí ženou velmi nemocné dítě, a to ho velice trápilo. Celá jeho rodina neměla dostatek jídla a trpěla hlady. Naopak jeho soused překypoval zdravím a žil sám, ale pořád si myslel, že má málo, i když měl všeho dostatek.
Pokračovat ve čtení →Leze leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze
Leze leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze
(Klíč.)
