Je to už velmi dávno, kdy v jednom velkém království, žila princezna, která se jmenovala Zlatovláska. Proč se jí říkalo zrovna Zlatovláska? Tato malá princeznička měla krásné dlouhé zlaté vlásky, které zářily na míle a míle daleko. Díky jejím krásným vlasům znal Zlatovlásku každý člověk z širokého okolí.
Pokračovat ve čtení →
Spadla lžička do kafíčka,
udělala žbluňk.
Seděly tam dvě panenky,
mezi nimi špunt!
Seděli tam čtyři páni,
mezi nimi lump!
Spi, děťátko, spi,
zavři očka svý,
já tě budu kolébati,
košilku ti spravovati,
spi, děťátko, spi!
Byl jeden domeček,
v tom domečku stoleček,
na stolečku mistička,
v té mističce vodička,
v té vodičce rybička.
Malý Honzík se každý večer koupal, ale tuze nerad měl mokrou hlavu. Když mu maminka chtěla umýt vlásky, začal brečet, křičet, plácat rukama kolem sebe a nebylo s ním pořízení.
Pokračovat ve čtení →
Ovčák, který blízko Malé Morávky pásl ovce na louce, uslyšel, jak někdo volá jeho jméno: „Konráde, Konráde“ slyšel za sebou.
Zaleknul se a když se obrátil, země se před ním otevřela a z díry pak vystupovala obrovská postava s dlouhými bílými vousy. Sám Praděd, duch Jeseníků, se před ním objevil.
Princeznička na bále
poztrácela korále.
Její táta, mocný král,
Honzíka si zavolal.
Kde se vzal, tu se vzal, nový redaktor se objevil.
Pište návrhy na pohádky, návrhy na web, co vám chybí, co vám přebývá. Třeba přes komentáře pod článkem, třeba přes vzkazy. Čím víc toho budeme znát, tím víc se k tomu můžete přiblížit.
Pokračovat ve čtení →
Foukej, foukej, větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.
Shoď mi jednu nebo dvě,
budou sladké obě dvě
Táta náš šel na houby,
jestli on tam zabloudí!
Nezabloudí, těšte se,
on Vám houby přinese.
Za sedmero skluzavkami a devatero řetízkáčky se v údolí Bambulových víl pelešilo jedno pozoruhodné kouzelné království. V tomto království chutnaly brokolice a špenát jako malinovo-meruňkový dort a po nebi poletovaly překrásné barevné balónky, sladcí gumoví medvídci a duhové kuličky.
Pokračovat ve čtení →
Měla babka čtyři jabka
a dědoušek jenom dvě.
Dej mi babko, jedno jabko,
budeme mít stejně.
Měl dědoušek, měl kožíšek
a babička jupku.
Pojď dědečku na mazurku,
já si s tebou dupnu.
Jedna, dvě,
Honza jde.
Jedna, dvě, tři,
pes ho větří.
Jedna, dvě, tři, čtyři,
kampak si to míří?
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
běží domů na oběd.
Leze ráček po potoce,
leze ráček po řece,
leze zpátky, nohy krátký,
a přece nám uteče.
Vařila myšička kašičku,
na zeleném rendlíčku.
Tomu dala, tomu víc,
tomu málo, tomu nic.
A ten maličký
utíkal, utíkal do komůrky,
a tam se napapal.
