Hajej, dítě, kolébu tě,
až mi usneš, odnesu tě
do zahrádky na karlátky,
do doliny na maliny.
Hajej, dítě, kolébu tě
Zubaté Strašidlo
Leze ježek, leze v lese
Leze ježek, leze v lese,
náklad ani neunese.
Do listí se zahrabal,
stočil se a spal a spal.
Brum brum medvěd bručí
Brum brum medvěd bručí,
bzum bzum čmelák bzučí.
Bé bé ovce bečí,
méé méé koza mečí.
Ptáče na útěku
Žilo bylo jednou jedno malé ptáče, které toužilo objevovat svět. Jeho maminka mu však zakazovala opustit hnízdo, protože ještě neumělo létat. Ptáče se na ni za to zlobilo a hledalo důvody, proč hnízdo opustit. Jednou se rozhodlo zkusit štěstí u moudré sovy, bylo přesvědčené, že ta mu dá určitě za pravdu a řekne, ať se vydá do světa. Ke svému zklamání však zjistilo, že ani moudrá sova s opuštěním hnízda nesouhlasí, dokud se ptáče nenaučí létat.
Pokračovat ve čtení →Otloukej se, píšťaličko
Otloukej se, píšťaličko,
otloukej se, otloukej.
Nebudeš-li otloukati,
budu na tě žalovati
knížeti pánu,
a on ti dá ránu,
až odletíš ke zlatému džbánu.
Chytrý uhlíř
Jeden uhlíř šel do lesa pálit uhlí a potkal medvěda s divokým prasetem. Medvěd praví uhlířovi: „Milý uhlíři, nedá se nic dělat, mám hlad, musím tě sníst.“
Pokračovat ve čtení →Zpětná vazba
Nepohádka (Info pro čtenáře Pohádkozemě).
Pokračovat ve čtení →Cvrčci muzikanti
Na políčku v ječmeni
od božího jara k létu
slyšet bylo jejich hraní
na vrzavém klarinetu.
Koulela se ze dvora
Koulela se ze dvora
takhle velká brambora.
Neviděla, neslyšela,
že už padá závora.
Kam koukáš, ty závoro?
Na tebe, ty bramboro!
Kdyby tudy projel vlak,
byl by z tebe bramborák.
U našeho lesíka starý ježek naříká
U našeho lesíka
starý ježek naříká.
Ztratil prý tam nové boty,
Když šel včera do roboty.
Nenaříkej, ježku náš,
mezi námi boty máš.
Ať je to ten nebo ten,
vypíchej ho z kola ven!
Prší, prší jalovec
Prší, prší jalovec,
pásli jsme tam pět ovec
a čestého berana
se zlatýma rohama.
Kdo ty rohy najde,
padesát mil zajde.
Ať je to ten nebo ten,
musí z kola ven.
Běžel zajíc vedle plotu
Běžel zajíc vedle plotu,
roztrh‘ si tam celou botu,
liška mu ji zašívala,
veverka se posmívala.
Co ty se máš posmívati,
když neumíš zašívati?
Cinky, linky do pustinky,
cinky, linky a z pustinky ven!
Povídala straka vráně
Povídala straka vráně,
že má doma zlaté sáně,
že ji sveze na drobeček,
z doliny až na kopeček.
A ty hochu, nebuď líný,
rozběhni se do doliny.
Dej vráně drob,
a na sáně hop!
Haj, husičky, haj
Haj, husičky, haj,
pod zelený háj!
Haj, husičky popelaté,
máte pírka všecky zlaté,
Haj, husičky, haj,
pod zelený háj.
Ráno obírej mě
večer očesej mě,
jen mě neuraz,
dám ti na rok zas.
(Ovocný strom)