Na červené střeše za vysokým komínem žil kocour Pacík. Měl huňatý stříbrný kožíšek a mlsný jazýček. Pacík nikdy nesnědl žádnou myš, ani ptáčka, ani žádné jiné zvíře. Byl s nimi kamarád. On měl rád jiné laskominy. Chodil si do domečku za svými lidmi na salámky, slaninku a mléko.
Pokračovat ve čtení →
V malém domku blízko lesa žil se svými rodiči malý chlapec. Jmenoval se Daniel. Hnědé vlasy měl na hlavě jak vrabčí hnízdo a oči korálově modré. Věčně odřená kolena. Stále vymýšlel nějaká dobrodružství. Kolem svého domku měl pěknou zahrádku plnou zeleniny. Pomáhal mamince se o ni starat, okopával záhonky, zaléval rostlinky a trhal plevel.
Pokračovat ve čtení →
Když obloha zčerná a na nebi se místo slunce objeví měsíc, začíná noc. Když ale měsíc vypadá jako koule, je v úplňku. Říká se, že když je úplněk, dějí se zvláštní věci. Jako by měl měsíc zvláštní moc, kouzelnou. Některým lidem se nechce spát, jiným se zdají obzvlášť živé sny a jsou pak náměsíční a další se budí ze spaní. Dokonce i některá zvířata se chovají jinak. Například vlci vyjí na měsíc a veverky s jezevci si zabedňují své nory, aby jim je neprozářilo silné měsíční světlo.
Pokračovat ve čtení →
Hluboko v lese, až tam, kde stromy tak hustě rostou, že dělají černočernou tmu, je malý rybník. Jeho hladina se jen občas zatřpytí ve svitu měsíce. Kolem něj je tma. Nikdo z lidí k němu nechodí. Každý večer se u něj ale objevují víly. Tančí kolem něj, jemně si namáčí své bosé nohy a jejich slabounký chichotavý hlásek se rozléhá po celém lese, jako by se vznášel po větru.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odsud v jedné africké zemi žilo několik zvířat. Všichni žili hezky spolu. Pomáhali si. Byla to jedna velká zvířecí rodina. Vždycky večer se všechna zvířata scházela u jednoho obrovského napajedla. To je takový jakoby menší rybník, kde zvířata pijou a svlažují se. A k tomu si tam vždycky spolu povídají.
Pokračovat ve čtení →
Pavlínka a Kubík jsou dvojčata. Narodili se ve stejný den a ve stejnou hodinu. Měli se moc rádi a vždycky všechno dělali společně. I večer chodili spát ve stejnou dobu. Pokaždé, když se setmělo a Pavlínka s Kubíkem vklouzli do postele, maminka přišla do jejich pokojíčku, sedla si k nim a vyprávěla pohádku.
Pokračovat ve čtení →
„Už?“ „Ne, ještě ne.“ „A teď?“ „Ještě vydrž.“ „Tak teď?“ „Už se připrav. Tak teď!“ A v tu chvíli delfín Flip vyskočil z vody a hned se zase hlavou zabořil do rozfoukaných mořských vln. A ještě jednou a ještě jednou. Vlny mu šly přímo naproti a delfín Flip se cítil jako pták. Jako by létal nad mořskou hladinou. Ještě že si na ty vlny počkal. Ještě že maminku poslouchal. Teď si je může užít naplno a neodhazují ho jinam. Nahoru z vody ven, hezky udělat oblouček nad hladinou a zase zpátky šipku do vody.
Pokračovat ve čtení →
Daleko v hlubokém moři stojí krásné vodní království. Žije v něm král, královna a jejich dvě děti. Princ a princezna. Chlapec se jmenuje Korálek a pořád někde plave. Nevydrží chvíli na místě. Nemá ještě královské povinnosti, a tak si proplouvá mořem, hraje si s rybami a objevuje nová zákoutí pod hladinou. Dívka se jmenuje Perla. Je to chytré děvče. Miluje knížky a moc ráda se dozvídá nové věci. Nejčastěji se nechává unášet jemným proudem, u toho si čte a pozoruje podmořské živočichy.
Pokračovat ve čtení →
Ve vrbovém údolí byl velký rybník. Žilo v něm hodně ryb. Kapři i sumci. Jednou v neděli se měla stát v rybníce velká událost. Měli se vylíhnout malí kapříci. Ostatní rybky se nemohly dočkat. Těšily se, až se objeví první jikry. A až trošku nabobtnají a vyrostou, budou z nich mladí kapříci. Rybky jim pak ukážou celý rybník a budou s nimi dovádět.
Pokračovat ve čtení →
„Hepčík!“ ozvalo se v lese. Bylo to tak silné kýchnutí, až se stromy zatřásly. „Hepčík!“ po chvíli zaznělo ještě hlasitěji. „Hepčík!“ zaburácelo do třetice. Kýchnutí bylo tak silné, že to veverky setřáslo ze stromů. „Co to? Kdo to? Co se to děje?“ štěbetali ptáčci, zmateně poletovali nad stromy a divili se, jak kýchání otřásá celým lesem. Všechna zvířátka přemýšlela, odkud se to kýchání bere. Kdo má tak silnou rýmu, že to vzbudilo celý les?
Pokračovat ve čtení →
Daleko v horách stála menší chaloupka. V ní žil dědeček s babičkou. Každé prázdniny za nimi jezdil jejich milovaný vnouček Jakub. Měl to tam moc rád, protože to místo pro něj bylo kouzelné. Žádný den v téhle chaloupce nebyl jen tak obyčejný.
Pokračovat ve čtení →
Existuje ostrov, kam nemůžeš dojet autem, vlakem, ani letadlem. Jedině tam připlout lodí. Na okraji toho ostrova je přístav, kde jich kotví hned několik. Všechny vypadají nádherně. Mají krásné vlajky a barevné plachty. Na každé lodi stojí kapitán a hrdě se ukazuje, aby všichni poznali, která loď k němu patří. Když chce někdo odcestovat z ostrova, vybere si loď a zeptá se kapitána, jestli ho odveze. Ten pak pasažéra bezpečně dopraví, kam potřebuje.
Pokračovat ve čtení →
„Větvičku za větvičkou, klacík za klacíkem,“ prozpěvoval si čáp, který létal na nebi. Bylo jaro a tenhle čáp bez přestání přilétával k opuštěnému komínu a pak zase zpátky do blízkého lesa. Nosil si postupně větvičky a skládal je na vrchol komínu. Stavěl si tam z nich hnízdo. Těšil se, že až ho bude mít hotové, nastěhuje se tam s ním jeho milovaná paní čápová a budou moci mít spolu malá čapí miminka.
Pokračovat ve čtení →
Zelenina je zdravá, říká snad každý dospělý. Co když si ale i se zeleninou doneseš z obchodu malé zvířátko? To se nedávno stalo Karolínce. Její maminka šla nakoupit do obchodu. Samozřejmě hlavně hodně zeleniny, aby byla Karolínka zdravá a silná.
Pokračovat ve čtení →
Ve vysokých horách nad černým údolím bydlela skupina orlů. Měli hnízda blízko sebe. Všechno dělali společně. Létali nad černým údolím vždycky ve skupině. Nikdy se neoddělovali. Říkali si neporazitelní. Byla to skupina orlů, která chtěla vládnout nad celým černým údolím i nad horami. Nikoho mezi sebe nikdy nepřijali. A nikdo se ani neodvážil se je na to zeptat. Až na jedno malé káně.
Pokračovat ve čtení →