Uprostřed jednoho hlubokého lesa stál starý mohutný dub. Měl nádhernou korunu a svými listy se mohl široko daleko chlubit. Jeho kmen byl tak obrovský, že by ho neobjalo ani deset dospěláků. Stál tady už několik let. A protože byl tak starý, byl to i ten nejmoudřejší strom v lese. Chodila za ním zvířátka z celého okolí. Veverky se chodily ptát, kde jsou nejlepší oříšky, medvědi si chodili stěžovat na neposlušné lidi a ptáčci žadonili, aby si na něm mohli udělat svá hnízda. Žádné zvířátko si nedokázalo představit les bez něj.
Pokračovat ve čtení →Maruška P.
Co Tondu naučila zvířátka
Tonda bydlel blízko lesa. Měl kudrnaté hnědé vlasy. Kroutily se mu do všech stran. Ruce měl neustále špinavé, oblečení potrhané a na tváři se mu málokdy objevil úsměv. Byl to takový zamračený morous. Skoro nic mu neudělalo radost a co mohl, zničil nebo zašpinil.
Pokračovat ve čtení →Tadeáš a čert Luciáš
V krásné dřevěné chaloupce u lesa žil kluk, který se jmenoval Tadeáš. V domečku bydlel se svými rodiči. Vypadal jako pěkný rošťák a taky to rošťák byl. Neposeděl ani minutu na jednom místě. Nikdy nedokázal sedět na židli a na chvíli dávat pozor. Nohy se mu hned začaly pohupovat, očima brouzdal po celé místnosti a věčně přemýšlel, na co by sáhl a co by provedl. Prsty ho začaly brnět, jako by chtěly někam utéct, a celý se vrtěl, jako by ho štípaly blechy. Tadeáš byl prostě neposeda.
Pokračovat ve čtení →Johanka a loupežníci
V lesích žijí zvířátka a rostou tam stromy i houby. V lese můžeme najít lesní plody jako třeba borůvky a jahůdky. Já znám ale les, kde nebydlela vždycky jen zvířata. Do toho lesa se každý bál chodit. Byl černý, hluboký a hodně lidí říkalo, že je začarovaný. V tomhle lese totiž bydleli loupežníci. Každého, kdo se jen opovážil projít tímto lesem, okradli. Nikdo neví, kde přesně bydleli, a nikdo ani neví, kolik jich bylo. Všichni z nich ale měli velký strach.
Pokračovat ve čtení →O ježibabě a ježidědovi
Daleko v hlubokém lese stála dřevěná chaloupka. Měla červenou střechu, dřevěné dveře, malovaná okna s barevnými záclonkami a byla celá zelená. Vypadala úplně pohádkově. Žila v ní hodná ježibaba s ježidědkem. Byli už oba moc staří, ale protože byli kouzelní, tak to nevadilo. Oba měli bradavici na nose a když chodili, opírali se o hůlku. Ježibaba tuze ráda vařila, a tak každý den z chaloupky vycházela nádherná vůně. Ježidědek měl moc rád jídla od ježibaby.
Pokračovat ve čtení →Jak chtěl skřítek Vánek vyhrát
Když se zadíváš na oblohu, uvidíš, jak se rychle pohybují mraky. Není to samo sebou. Pohání je vítr. Někdy je tak silný, že mraky po nebi doslova utíkají, a někdy tak slabý, že se sova nějaký mráček zahoupe. Odkud takový vítr pochází? A kdo ho ovládá? Prý existují větrní skřítkové, kteří létají mezi mraky a rozfoukávají je. Je jich spoustu, lidé je však vidět nemohou. Létají ve výškách a schovávají se mezi mraky.
Pokračovat ve čtení →Usměvavá a chytrá pacientka Sára
Kdysi dávno na konci našeho města stála velká budova. Měla spoustu oken a asi tři patra. Byla šedá a už na první pohled vypadala smutně. Byla to dětská nemocnice, kam chodily nemocné děti. Některé tady byly chvíli, potřebovaly jen ošetřit a mohly jít domů, jiné tady musely zůstat i několik dní, protože byly moc nemocné. Některé dokonce přivezla i sanitka. Jedním z takových dětí byla i Sára.
Pokračovat ve čtení →Jak Edita věděla, co má dělat
Ve městě moc zvířátek neuvidíš. Můžeš tam spíše potkat auta, motorky, koloběžky, hodně lidí a hrající si děti. Občas se ale stane, že i ve městě se ubytuje nějaké volně žijící zvíře. Například na stromech můžeš někdy vidět hnízda ptáčků. Najdou si třeba vysoký strom s rozvětvenými větvemi. Pečlivě tam nanosí větvičku po větvičce a lístek po lístečku, dokud jim nevznikne pohodlné a pevné hnízdo. Jeden takový strom, na kterém bydleli ptáčci, stál přímo před Editiným domem.
Pokračovat ve čtení →Jak šel Jeník do světa
V malebné malé vesnici žil malý kluk. Jmenoval se Jeník. Na hlavě nosil pořád stejnou čepici, kolena měl neustále rozbitá a ruce vždy špinavé. Jak rostl, naučil se každému řemeslu. Uměl ušít boty, opravit střechu, zasadit strom, jezdit s traktorem nebo na koni. Nebylo snad nic, co by mu nešlo. Když už byl dospělý, rozhodl se, že se vydá do světa. Přece uměl všechno, tak co kdyby si vydělal peníze někde ve světě, aby se měl dobře? Jeník si vzal velkou svačinu a šel tam, kam ho nohy nesly.
Pokračovat ve čtení →O mravenci Samíkovi
Uprostřed hlubokého lesa stojí menší kopec jehličí, malých větviček a hlíny. A když se podíváš zblízka, vypadá to, jako by se celá hromada hýbala. Je to totiž mraveniště. Všude kolem toho malého kopce a na něm uvidíš malinké, pracovité a pořád někam pochodující mravence. Mravenci jsou jako jedna velká rodina. Pomáhají si, navzájem spolupracují a všechno dělají společně. Jenže v tomhle mraveništi tomu tak vždycky nebylo.
Pokračovat ve čtení →Strašidlo Fanynka
Fanynka byla zvláštní holčička. Žila mezi strašidly a ona sama byla malé roztomilé strašidlo. Její zrzavé vlásky byly vždycky úplně rozcuchané, tváře špinavé a oblečení jakoby sešité ze všech možných pestrobarevných kousků oblečení. Na první pohled šlo vidět, že není jako ostatní děti. Jenže Fanynka tak moc toužila mít kamarády mezi normálními dětmi, i když měla maminku strašidlo a tatínka taky. I když chodila i do školy mezi ostatní strašidla, pořád ji lákal ten svět obyčejných dětí, které strašidly nejsou.
Pokračovat ve čtení →Dobré víly Dobromilka a Dobrovilka
Když ráno vyjde slunce a osvítí nám celou zemi, na nebi se ukáže něco zvláštního. Na obloze pluje malý mráček, nadýchaný jako obláček a vypadá jako cukrová vata. Ostatní mraky jsou bílé nebo modré, tenhle má ale narůžovělou barvu. To proto, že je kouzelný. Sedí na něm totiž dvě pohádkové osoby. Jsou to víly. Jedna se jmenuje Dobromilka a druhá Dobrovilka.
Pokračovat ve čtení →Myška a slunečnice
Za devatero vesnicemi a devatero lesy je jedno zvláštní pole. Rostou na něm květiny, které jsou krásné, žluté a které se dokáží otáčet za sluncem. Je to pole slunečnic. Tyto květiny jsou ale taky zvláštní v tom, že dokáží mluvit. Jsou moudré a umí vždycky dobře poradit.
Pokračovat ve čtení →Na závodní dráze
Daleko za naší vesnicí byl závodní okruh. Každý rok se tam pořádaly závody aut. Jezdila tam ta nejlepší závodní auta, která kdy kdo viděl. Jejich rychlost byla neskutečná. Pokaždé se na ně chodilo dívat hodně lidí. Všichni sledovali a fandili na svých sedadlech svým favoritům. Blízko závodní dráhy stála i jiná auta než závodní. Bylo tam zaparkované menší hasičské auto a sanitka. Jenže to hasičské bylo moc nešťastné.
Pokračovat ve čtení →Jak se medvěd Brumla dostal k medu
Když začalo jaro, začala se probouzet různá zvířátka ze zimního spánku. Jedním z nich byl i velký medvěd Brumla. Celou zimu si pěkně hověl ve svém ukrytém pelechu. Když ale skončila zima, vylezl, protáhl se a hned hledal něco na zub. Dostal obrovskou chuť na med. To ale ještě nevěděl, co bude muset udělat, aby si na něm pochutnal.
Pokračovat ve čtení →