Září je měsíc podzimu. Je to období, kdy začíná více foukat vítr, bývá chladněji a dozrává ovoce. Například jablíčka. V tomto období jsou tak akorát k nakousnutí. Budu ti vyprávět o jedné zahradě, kde rostlo několik jabloní. Byly krásné, jejich větve se košatěly do všech stran a právě na podzim na nich nebylo jediné volné místo. Na každé větvičce viselo spoustu jablíček. Všechna jablka vypadala šťavnatě a chutně. Ovšem jen jediná z nich se od ostatních zcela lišila. Vypadala sice jako každá jiná, ale měla kouzelnou moc.
Pokračovat ve čtení →Maruška P.
Příběh loupežníka
Uprostřed hlubokého lesa bylo zvláštní obydlí. Bylo postavené v koruně stromu, takže ho málokdo viděl. Bydlel v něm loupežník Karlos. Byl hodný. Spíš jen dohlížel na kolemjdoucí a loupil jen u těch, kteří měli nadbytek peněz, nechtěli se rozdělit a sobecky si to schovávali pro sebe. Měl úplně na krátko ostříhané vlasy a na obličeji krátké vousy. U obočí malou roztomilou jizvu a svýma krásnýma velkýma očima očaroval snad každého. Měl ale jeden nešvar. Špatně slyšel na jedno ucho. Karlos si rád vysedával na svém domě ve stromě a pozoroval svrchu vše, co se v lese dělo. Jednou ale uviděl někoho, na koho nikdy nezapomněl. Bylo to setkání, které navždy změnilo jeho život.
Pokračovat ve čtení →Princezna ve věži
V pohádkové říši za desatero kopci a desatero údolími stál hrad s tou nejvyšší věží na světě. Ve věži žila princezna. Mladá a hezká dívenka. Když se dívala z okna věže, její černé dlouhé vlasy ji vlály po větru. V této věži žila už několik let. Uvěznil ji tam král z vedlejšího království. Už od mala byla princezna hodná a poslušná, ale když byla skoro dospělá, král chtěl, aby poslouchala jen jeho a vzala si ho za muže. To princezna odmítla, a tak jí zavřel do věže.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Radovánek, veverka a šnek
V tom nejhlubším lese plném mechu, stromů a kapradí žil malý skřítek. Byl malý asi jako hříbek, nosil zelenou špičatou čepici a tvářičky měl pořád červené. Byl moc hodný a pořád se usmíval. Všechna zvířátka ho měla ráda. A protože byl pořád veselý a měl ze všeho radost, všichni mu říkali Radovánek.
Pokračovat ve čtení →O tvrdohlavém a neposlušném traktůrkovi
Za hlubokým lesem u velkého pole stál velký statek. Vedle toho statku byla obrovská stodola. V ní bydlely dva neobyčejné stroje. Velký traktor a malý traktůrek. Oba dva pomáhaly farmářovi na poli se vším, co bylo potřeba na statku. Velký traktor byl silný a moudrý. Přesně věděl, co a jak má dělat. Malý traktůrek byl šikovný pomocník, ale byl neposlušný, tvrdohlavý a někdy si dělal věci po svém. A to nebylo dobré.
Pokračovat ve čtení →Žabáci Hop a Skok
Za několika lesy a několika poli byl rybník. Plulo na něm několik leknínů a kolem něj rostlo rákosí. Z rákosí se pravidelně ozývaly zvuky. „Kvaky, kvak, kvaky, kvak.“ Takové kvákání znamenalo, že si u rybníka vykládají dva žabáci. Jmenovali se Hop a Skok. Byli to dva žabí bráškové. Žili u rybníka už hodně dlouho. Přes den se před sluníčkem schovávali v rákosí a večer se uvelebili na leknínu, aby zakvákali svou písničku na dobrou noc. Lidé, kteří bydleli u rybníka, si na to tak zvykli, že bez toho nemohli ani usnout. Jeden večer bylo ale něco jinak.
Pokračovat ve čtení →Babička cukrářka
Na kraji jedné vesnice stál malý krásný domeček. Každý den se z něj linula nádherná vůně. Byla tak lahodná, že snad byla i kouzelná. Byla to vůně zákusků a dortíků. Ten domeček měl fialovou střechu a byl celý růžový. Vypadal jako jedna velká lentilka.
Pokračovat ve čtení →Pěvecká soutěž
Za hlubokým lesem se rozprostírá krásná louka. Je tam plno barevných a voňavých květin. Taky je tam spoustu stromů a drobných keříků. Kolem stromů a keřů poletují malí ptáčci. Bydlí v jejich korunách. Dneska se koná velký den. U ptáčků vyhlásili pěveckou soutěž. Všichni poctivě trénovali a vybírali ty nejhezčí písničky. Měli je zazpívat před porotou. V ní zasedly tři nejmoudřejší sovy. Přiletěly z lesa, aby si poslechly ptáčky zpěváčky.
Pokračovat ve čtení →Mia a její kůň Ucháč
Daleko za vesnicí blízko lesů a velkých polí stála krásná farma. Bydlela v ní holčička Mia se svou maminkou. Na farmě žilo spoustu zvířat. Ovce, kozy, krávy a také jeden kůň. Byl to koník, nejlepší přítel Miy. S maminkou se Mia o všechna zvířata starala a měla je moc ráda, ale s koněm to bylo jiné. Měla ho jako svého kamaráda. Byl krásný, vysoký a urostlý. Srst měl celou nádherně černou a lesklou, a protože měl vše černé a jen jedno ucho bílé, říkala mu Mia Ucháč.
Pokračovat ve čtení →Jak vodník Ráček zachránil kapříka
Za lesem stál velký mlýn. Jeho mlynářské kolo se pořád otáčelo a pan mlynář s paní mlynářovou, kteří tam bydleli, vyráběli mouku pro celou vesnici. Vedle mlýna byl rybník. Jeho hladina se třpytila do daleka. Sem tam z něj šplouchla voda a objevila se bublinka, protože rybník byl plný kaprů.
Pokračovat ve čtení →Jak Filip zjistil, že je škola dobrá
Filip byl malý neposedný kluk. Chodil do první třídy a škola ho vůbec nebavila. Nechtěl se učit. Nebavil ho český jazyk, protože nerad četl. Nebavila ho matematika, protože nerad počítal. Výtvarné nebo pracovní činnosti byly pro něj utrpením. Paní učitelka i rodiče už nevěděli, co s ním mají dělat. Jednou se ale ve škole přihodilo něco, co Filipa přesvědčilo, že je důležité umět číst, znát čísla, a dokonce umět i něco vyrobit.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Hopsalín
Skřítek Hopsalín byl malý mužíček s rozcuchanými vlasy a širokým roztomilým úsměvem. Nosil zelený kabátek, červené kalhoty a zelený klobouček. Chodil si po světě, hopsal si do kroku a zpíval. Nebo si vždycky aspoň pobrukoval. Byl to takový moc veselý malý chlapík. Protože se pořád usmíval, neměl rád, když měl někdo kolem špatnou náladu. Jakmile potkal někoho, kdo byl smutný nebo měl nějaké trápení, snažil se ho ze všech sil rozveselit.
Pokračovat ve čtení →Čestmír a dobrodružství v knížce
Celé město už šlo spát, jen v jednom okně se ještě mihotalo malé světýlko. Byl to pokojíček v podkroví. Pod peřinou byl schovaný malý kluk, který se jmenoval Čestmír. Svítil si baterkou na knížku a četl si. Už měl dávno spát. Měl rád knížky a tak rád si četl, že se od nich nemohl odtrhnout. Zrovna teď četl o tom, jak dva kamarádi zachraňují před pytláky medvídka koalu. Oba byli v nebezpečí a jejich koala taky. Bylo to tuze napínavé. Čestmír doslova hltal každé další slovo. Když otočil stránku, objevilo se tam místo pokračování příběhu něco zvláštního. Nějaké zaklínadlo, slova napsaná jiným písmem.
Pokračovat ve čtení →Když padá hvězda
Na rozlehlé louce plné květin ležely dvě děti. Holčička Klára a chlapec Oliver. Klárka byla roztomilá dívka se zelenýma očima jako kočka a světlými vlásky. Oliver byl její nejlepší kamarád s rozčepýřenými vlasy a velkými kukadly. Vše dělali společně. Už si ani nepamatovali, že by někdy byli jeden bez druhého. Oliver Klárku chránil a pomáhal jí a Klárka ho měla moc ráda. Oběma se moc líbily hvězdy. A tak každý večer, když se setmělo a na nebi se začala objevovat světýlka, lehli si spolu na louku a pozorovali je.
Pokračovat ve čtení →Tajemství v jezeře
V jedné daleké cizí zemi úplně na samotě stálo malé stavení. Byl to starší domeček. Měl červenou ztrouchnivělou střechu, velká stará okna, která vrzala, a byl úplně celý dřevěný. Bydleli v něm babička, dědeček a jejich vnouček.
Pokračovat ve čtení →