Je tomu už hrozně dávno, co žil jeden princ. Byl už dost starý na to, aby si vybral nevěstu, avšak byl velice vybíravý a žádná z dívek se mu nelíbila. Jednoho dne, když vyjel do lesa na koni, spatřil vysokou věž a v jejím okně krásnou dívku, do níž se okamžitě zamiloval a chtěl si ji vzít. Byla přece tak krásná.
Pokračovat ve čtení →
(zkrácená verze, v původním znění najdete zde)
V malém domečku na konci lesa spolu hospodařili pejsek a kočička. Bydleli tam už několik let a snažili se vše dělat stejně jako lidé, avšak ne vždy se jim to povedlo. Nemají přece ruce a nohy stejné jako člověk. Na tlapkách mají maličké polštářky a z nich vykukující drápky. Právě proto to u nich v domečku vypadalo všelijak.
Pokračovat ve čtení →
Naše Micka – kočka milá, tři koťátka z jara měla. To první byla kočička. Protože se narodila večer, dostala jméno Večerka. Druhé kotě přišlo na svět k ránu, když sluníčko otevíralo ke dni bránu. Kocourek to byl a dostal jméno Emil. Poslední kočička se narodila, když právě dvanáctá hodina na věži bila. Poledne na věži právě zvoní, tudíž jméno Polednička kočičce zvolili.
Pokračovat ve čtení →
V jeden studený zimní den, kdy padal hustě sníh, ploužila se po tmavé ulici dívenka. Pocházela z chudé rodiny. Každý den chodila na trh, aby prodala alespoň nějaké sirky. Vždy jí někdo daroval alespoň krejcar, někdy dokonce i prodala pár sirek. Dnes se jí ale vůbec nedařilo, a proto se bála přijít domů bez jediného krejcaru.
Pokračovat ve čtení →
Třetím nejvyšším vrcholem pohoří Hrubého Jeseníku jsou Petrovy kameny. Tato velká skaliska, která ční na jmenovaném vysokém vrcholu, jsou spojena s jednou pohádkou, kterou vám dnes budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →
Kdesi kdysi žilo děvče, které se jmenovalo Káča. Byla to holka upovídaná a někdy také hubatá. A navíc byla také velice ošklivá. Velký nos a uši, pihatá tvář a velké břicho. To byla Káča. Celá ves si o ní povídala. Každý týden chodila Káča k muzice a velmi si přála, aby si mohla zatancovat s nějakým mládencem. Avšak všem byla jen pro smích a nikdo ji k tanci nevyzval.
Pokračovat ve čtení →
Byl jeden z krásných parných letních dnů a pejsek s kočičkou se rozhodli, že jen tak nebudou sedět doma a vyrazí na výlet. Dlouho přemýšleli, kam by se jen mohli podívat, až to pejsek vymyslel. „Půjdeme se koupat k jezeru,“ sdělil s potěšením v očích kočičce. Kočička souhlasila a vydali se na cestu, která není příliš dlouhá.
Pokračovat ve čtení →
Obrovské zívnutí, potom protažení a krteček je připraven vydat se na zemský povrch po dlouhém zimním spánku. Za tuto zimu měl několik snů. Třeba ten o jeho kamarádce myšce a sově. Ale už dost vzpomínání na zimní dny a vzhůru za dobrodružstvím.
Pokračovat ve čtení →