V malebné chaloupce u lesa žila koza se svými kůzlátky. Kůzlátka byla velmi rozpustilá a často svou maminku nechtěla poslouchat. Jednoho dne musela máma koza na pastvu a před odchodem řekla kůzlátkům: „Nechte si zavřená vrátka, dokud neuslyšíte můj hlas. Přinesu vám plné vemínko mlíčka.“
Pokračovat ve čtení →
Jednoho dne zkraje jara máma kachna netrpělivě obcházela kolem vajec v hnízdě a čekala, až se všechna její káčátka vyklubou. A už zaslechla první „křup“. Jedno ze žluťoučkých káčátek se dralo na svět. A brzy to křuplo podruhé a potřetí. Jen to čtvrté, největší z vajec pořád nic.
Pokračovat ve čtení →
Na samém okraji vsi u lesa žili v malé chaloupce dědeček s babičkou. Společně si den za dnem hospodařili a čas od času upekla babička dědečkovi nějakou dobrotu. Jednoho rána se dědeček probudil s nepřekonatelnou chutí na koblihu. Poprosil tedy babičku, zda by mu ji nepřipravila.
Pokračovat ve čtení →
Žil byl chudý sedlák, který měl kupu dětí. Už neměl, koho by ve vsi požádal, aby se stal kmotrem jeho posledního, čerstvě narozeného syna. I rozhodl se, že se posadí k cestě a prvního, kdo tudy projde, požádá, aby se stal kmotrem jeho synka.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou tři prasátka, která žila na louce u lesa. Rochnila si tam spokojeně už dlouhý čas a nic jim nechybělo. Až jednoho dne přišlo nejmladší prasátko se zlou zprávou. Zaslechlo od moudré sovy, která měla vždy o všem přehled, že se v okolí pohybuje vlk.
Pokračovat ve čtení →
Za dávných časů všude po světě vládla chudoba. I v malé chalupě u lesa, kde žil tatínek se svými dětmi, Jeníčkem a Mařenkou. Spolu s nimi tam žila tatínkova druhá žena, macecha, která děti neměla příliš v lásce. Neustále hubovala, že sama má málo, ne tak ještě živit dva hladové krky. Tak dlouho hučela do svého muže, aby je odvedl do lesa a tam je zanechal, až jejím zlým řečem podlehl.
Pokračovat ve čtení →
Žili byli dva bratři. Kromě podoby toho moc společného neměli. Jeden byl závratně bohatý a ten druhý chudý jako kostelní myš. Bohatý bratr se jmenoval Václav. Jednoho dne požádal svého chudého bratra Jaromíra, aby mu pohlídal snopy na poli. Jaromír tedy šel a hlídal.
Pokračovat ve čtení →
Žili byli manželé, kteří se měli moc rádi a vždy spolu dobře vycházeli. Jen jedna věc je trápila – že zatím neměli žádné děti, i když si nějakého potomka tolik přáli. Jednoho dne se konečně i na ně štěstí usmálo a narodil se jim chlapeček. Malinkatý jako prst byl, a tak ho pojmenovali Paleček.
Pokračovat ve čtení →
V jedné vsi stál na břehu řeky mlýn, kde s těžkou prací mlynáři pomáhal po mnoho let chytrý oslík. Ale jak šel čas, oslík stárnul a práce udělal každý rok o trochu méně. Nakonec si mlynář řekl, že starý osel je mu už k ničemu, a místo vděku za dlouholetou pomoc vyhnal oslíka ven se slovy: „Zmiz odsud, ty darmojede, beztak už mi nejsi k užitku.“
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero vysokými horami a sedmero širokými řekami se rozkládala země, kde byla radost žít. Lesy šuměly, louky se zelenaly a potůčky zurčely. Zemi vládl starý král, který měl tři dcery. Věděl, že nebude mít dost sil na vládnutí napořád, a tak se rozhodl si zavčasu vybrat ze svých tří dcerušek nástupkyni. A která by měla být ta, jež usedne po něm na královském trůně? Usmyslel si, že předá žezlo té z dcer, která ho má nejraději.
Pokračovat ve čtení →