V pátek si chlapci o přestávce povídali o tom, co budou dělat o víkendu. Jeden se chystá do kina, druhý půjde bruslit, třetí jede na výlet. „A ty děláš o víkendu co?“ zeptali se chlapci Robina. Robin se zamyslel a váhal s odpovědí.
Pokračovat ve čtení →Janka N.
Alespoň jednou se svézt
Katka byla milá, zlatá holčička, která nosila mašličky a pěkné sukýnky. Ráda zpívala a pěkně malovala. Jednoho dne v lednu překvapila své spolužáky, když na otázku paní učitelky, co by chtěla v životě zažít, odpověděla: „Já bych se alespoň jednou chtěla svézt na traktoru, který odhrnuje sníh.“
Pokračovat ve čtení →Skutečná krása
Byla jednou jedna princezna, která byla velmi krásná. Král jí chtěl vybrat ženicha, ale princezna se bála, že ji princové budou chtít jen pro její krásu. Poprosila tedy čarodějnici, aby jí do úplňku změnila tvář. Z krásné dívky se stala ošklivá holka s bradavicemi po celém obličeji.
Pokračovat ve čtení →O tajemné jeskyni
Byl jednou jeden princ, který měl rád dobrodružství. Celé dny se toulal po horách a po lesích. Jednoho dne zabloudil do temného lesa a nedokázal se z něj dostat.
Pokračovat ve čtení →O slaných dortech
Bylo jednou jedno království a v tom království žila jedna mlsná princezna, která nejraději ze všeho jedla dorty a zákusky. Každý den museli královští kuchaři upéct alespoň deset druhů sladkých zákusků, které jí vždy po večeři nosila do královských komnat služka Anička.
Pokračovat ve čtení →O nejkrásnějším dárku
V sedmé třídě se dělala před Vánocemi velká akce. Paní učitelka donesla klobouk, vhodila do něj lístečky se jmény a každý z žáků si vytáhl jeden lísteček. Tomu, koho si děti vytáhly, měly koupit vánoční dárek, který mu na vánoční oslavě předají.
Pokračovat ve čtení →Jak jsme přežili Silvestra se štěňátkem
Lucka a Jakub dostali na Vánoce štěně. Malé, milé, zlaté, všichni se z něj radovali, všichni ho obskakovali, kupovali mu hračky, nosili mu dobrůtky, mazlili se s ním. Všechno bylo super, nikdo z rodiny nepočítal, že by mohly být se štěňátkem nějaké velké problémy. Společně se po Vánocích těšili i na Silvestra.
Pokračovat ve čtení →Co dělala babička za mlada na svatou Lucii
Tomáš se svými třemi sourozenci jezdil každý rok, těsně před Vánocemi, k babičce. Společně si sedli k peci, louskali oříšky a povídali si. Vyprávěla ale hlavně babička. O tom, jak trávila Vánoce ona v době, kdy byla ještě mladá.
Pokračovat ve čtení →Na svatého Mikuláše
Všechny děti čekají na 5. prosince. V noci z pátého na šestého totiž chodí Mikuláš a nechává všem hodným dětem v botách sladkosti a ovoce. Sourozenci Zuzka a Daniel také netrpělivě čekali na ráno, aby v kozačce našli ráno sladké dobroty.
Pokračovat ve čtení →O jelenech za domem
Péťa byl malý kluk, který bydlel v paneláku na okraji města. Byl trochu smutný, protože v paneláku se nikdy nic nedělo a nebyla tam ani žádná zvířátka. V bytě nemohl chovat ani pejska. Jeho nálada se vždy změnila k lepšímu tehdy, když mu maminka oznámila, že jdou na návštěvu k dědečkovi.
Pokračovat ve čtení →Jak podzim zlenivěl
Každý z nás zná jaro, léto, podzim a zimu. Jsou to čtyři sourozenci. Každý z nich přijde na zemi na tři měsíce a stará se, aby vše fungovalo podle jeho pravidel. Ostatní tři sourozenci jsou zatím na dovolené a odpočívají.
Pokračovat ve čtení →O největším pokladu
Bylo jednou jedno království a v tom království žil král. Měl syny Petra a Michala a dceru Alenku. Nejraději měl právě dceru. Alenka byla totiž nejchytřejší a nejlaskavější, zajímala se o umění, o knihy a lidé ji měli rádi.
Pokračovat ve čtení →O smutné královně
Byla jednou jedna smutná královna. Byla smutná, protože její muž už zemřel a ona neměla žádné děti. Bála se, kdo bude vládnout v její zemi, když i ona jednou umře. Královna nejedla, nepila, jen se vozila na koni po království a přemýšlela.
Pokračovat ve čtení →O medvědovi, který v zimě nemohl spát
Medvědi v zimě spí. To ví snad každé dítě. Byl však jednou jeden medvěd, který se jmenoval Míša, a tomu se tedy spát nechtělo. Jak to ale začalo? Nejdříve tak jako u všech ostatních medvědů.
Pokračovat ve čtení →O zmizelém drakovi
Mirka a Lucka byly kdysi velké kamarádky. Spolu si hrály, spolu se učily, chodily spolu do školy i ze školy a seděly spolu i v lavici. Jednou se ale ošklivě pohádaly a od té doby už o sobě nechtěly ani slyšet. Nejenže spolu nemluvily, ale dokonce se na sebe ošklivě dívaly a říkaly o sobě navzájem špatné věci.
Pokračovat ve čtení →