Matyáš seděl ve škole a vybarvoval obrázek tulipánu, který jim paní učitelka předkreslila. Moc ho to nebavilo, mnohem radši vybarvoval auta, a tak si u toho aspoň představoval, že pastelka závodí po papíře.
Pokračovat ve čtení →Kytička ke dni matek
Dita T.
O šípkové Růžence
Byl jednou jeden král a královna a těm se narodila dceruška. Protože byla krásná jako růže, dali jí jméno Růženka. V noci se u její kolébky objevily tři sudičky. První povídá:
„Budeš mít stejně milou povahu jako líbeznou tvář.“
Pokračovat ve čtení →Jak si zvířátka hrála s velikonočními vajíčky
Zvířátka mají také ráda jaro. No a Velikonoce jak by smet. Každé z pěti zvířátek dostalo od velikonočního zajíčka vajíčko. A protože si zvířátka hrají stejně ráda jako děti, rozhodla se, že budou s vajíčky hrát hru.
Pokračovat ve čtení →Jak zajíček sháněl vajíčka
Už zbývaly jen dva dny do Velikonoc, když se velikonoční zajíček probudil. Promnul si oči, protáhl se na posteli, dlouze zívnul a podíval se na budík na stolečku.
„Propáníčka! Já jsem zaspal!“ polekal se. „Jak to, že ten budík nezvonil včas? Musím rychle sehnat vajíčka na nadílku!“
Pokračovat ve čtení →Největší poklad
Říká se, že na Velký pátek se otevírá země a její úkryty, ve kterých můžete najít poklad. Tak to vyprávěla babička. A takový poklad se vždycky hodí, říkala si holčička Elinka. Maminka s tatínkem by měli radost. Tatínek by si mohl koupit to pěkné auto, co se mu tak líbí. A maminka ty nádherné šaty. A mně by určitě koupili tu mňoukací kočičku na baterky, která je ták drahá.
Pokračovat ve čtení →Jak přišel na svět velikonoční zajíček
Kdysi dávno byla dlouhá a krutá zima. Zimní víla čarovala rampouchy, sněhové vločky a studený vítr. Jaro už ale dávno mělo být. Zvířátka vykukovala ze svých skrýší a divila se, že zima pořád nekončí. To sledoval i ptáček, kterého děti celou zimu poctivě krmily. Měl je za to moc rád. Ptáček vyletěl z hnízda, aby dětem jarně zazpíval, ale písnička mu zmrzla u zobáčku. Její první tóny ale přece jen stačily k tomu, aby probudily jarní vílu.
Pokračovat ve čtení →O traktoru, který kouřil a smrděl
Byl jednou jeden traktor, zelený se žlutými koly, a ten strašně moc kouřil z komínku a smrděl. Pokaždé když projížděl městem, lidé kolem kašlali a volali: „Echm, echm, ten traktor ale smrdí!“
Pokračovat ve čtení →Jak králíček Petr přišel k novému kabátku
Králíček Petr žil se svou maminkou a sestřičkami v noře vyhloubené pod vysokou jedlí. Každý den si malí králíčci chodili hrát na louku a do lesa. Maminka je vždy napomínala, že se musí vyhnout zahradě pana Gregora. Hlavně Petr, který tam minule ztratil svůj modrý kabátek a obě botičky. Nyní musel nosit starý hnědý obnošený kabát, který se mu vůbec nelíbil. Škrtil a kousal, ale co naplat, když ten svůj ztratil.
Pokračovat ve čtení →Krysař z Hamelnu
V jednom městě, které se jmenovalo Hameln, se přemnožily krysy. Celé město se jimi jen hemžilo. Lidé z nich měli strach a byli nešťastní.
Pokračovat ve čtení →O Krásce a zvířeti
Byl jednou jeden kupec a ten měl tři dcery. Dvě se nejraději strojily do krásných, drahých šatů a šperků, ta třetí nosila šaty obyčejné a nejraději ze všeho měla knihy. Říkali jí Kráska, protože byla skutečně nádherná.
Pokračovat ve čtení →Zlomyslná výhybka
Byly jednou jedny koleje, po kterých jezdily vláčky. Uprostřed těch kolejí stála výhybka, která posílala vláčky buď do depa, nebo po kolejích dál, přes most a tunel až do města. Jenže stará výhybka zrezla a rozbila se, tak museli opraváři výhybku vyměnit za novou. Ta nová výhybka byla ale zlomyslná. Dělalo jí radost vláčkům jízdu po kolejích kazit.
Pokračovat ve čtení →Jak zvířátka závodila na sněhu
Zvířátka se rozhodla, že na nejvyšším zasněženém kopci za vesnicí uspořádají závod. Ke startu se připravilo pět zvířátek. Každé chce vyhrát, proto si vybralo rychlý stroj. Kdo bude první v cíli pod kopcem? Ke startu, připravit, pozor a teď!
Pokračovat ve čtení →Jak štěně vyrazilo do sněhu
Štěně se odvážilo samo do sněhu. Vidělo sníh poprvé v životě, tak nejdřív opatrně našlapovalo. Studilo to do tlapek. Pak ale začaly padat velké sněhové vločky a štěně se rozdovádělo.
Pokračovat ve čtení →Jak lakomý čert musel nadělovat
Mikuláš, anděl a čert šli po zasněžené cestě a mířili za dětmi. Mikuláš i anděl nesli oba dva velké koše plné těch nejlepších a nejsladších bonbónů, čokolád, sušenek a mandarinek. Jen čert, který šel jako poslední, si nesl prázdný pytel, aby do něj mohl cpát zlobivé děti.
Pokračovat ve čtení →Jak andělíčci popletli dárečky
Bylo před Vánoci a andělíčci měli v nebíčku napilno. Pomáhali totiž připravovat Ježíškovi dárky. Dávali na ně cedulky se jmény, aby Ježíšek věděl, pro koho jsou. Ale i andělíčci občas zazlobí.
Pokračovat ve čtení →