Sotva Vojtík dojedl polévku ze zeleného hrášku, už spěchal k dědečkovi. Dědeček seděl ve svém oblíbeném křesle a popíjel podivný nápoj.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Zelený čtvrtek
Dita T.
Vojtíkovy veliké Velikonoce: Škaredá středa
Vojtíkův dědeček seděl ve svém křesle a díval se z okna, jak venku prší. Kolem se loudal zamračený Vojtík a nevěděl, co má dělat. Těšil se už na velikonoční nadílku, ale do té zbývalo ještě tolik dní.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy velké Velikonoce: Šedivé úterý
Vojta s maminkou pokračovali v úklidu. Vymetli pavučiny, které včera přehlédli a utřeli prach.
„Mami, co je dneska za den?“ ptal se Vojtík, když uklízel koště.
„Úterý.“
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Modré pondělí
Vojtík se vracel s maminkou z nákupu. Už se těšil, až z toho doma bude pomáhat mamince dělat těsto na perníčky. Ještě víc se těšil, jak bude z těsta vykrajovat zajíčky, vajíčka a slepičky. A maminka ozdobí slepičky cukrem a lentilkami. No, na to vše se těšil, ale nejvíc se těšil, jak ty perníčky bude papat.
Pokračovat ve čtení →Hrad Lipnice nad Sázavou – Jak chudý kameník ke štěstí přišel
Kdysi dávno žil byl chudý kameník. Měl jen svůj krumpáč, mozolnaté ruce a malého synka Honzu. Žili spolu v Horách Kutných, kde bylo kamene dost a o jeho služby nikdo neměl zájem. I rozhodl se, že půjde i s chlapcem do světa.
Pokračovat ve čtení →Jak pohádkové bytosti uzdravily Tomáška
Tomášek byl malý chlapec, který nechtěl pořádně jíst. Zeleninu ani ovoce nechtěl ani vidět, chodil pozdě spát a pořád koukal jen na televizi nebo do tabletu. Špatně se i oblékal, často nenosil ponožky, a když se venku zmáčel, nechtěl jít domů se převlékat. Marně mu maminka domlouvala, že z toho bude nemocný. A tak se i stalo.
Pokračovat ve čtení →Bajka O žábě a myši
Upozornění: Pro starší čtenáře, 12+ 💀
V jednom rybníce žila žába, která znala jen svůj rybník a pár louží. Ale uměla báječně vyprávět, kde všude byla, co všechno viděla a co všechno umí. Vyprávěla to tak přesvědčivě, že ti, kdo ji neznali, snadno uvěřili, že říká pravdu.
Pokračovat ve čtení →O lišce a dřevorubci
V jednom lese žila liška. Měla tam svou noru a ani o jídlo tam nouzi neměla. Jediné, co jí bydlení kazilo, byli lovci. Jednou za čas se v lese konal hon a všechna zvířata hledala úkryt.
Pokračovat ve čtení →Hrad Cvilín – Hadí princezna a dva kamarádi
Kdysi dávno žil na hradě Cvilín rytíř. Měl krásnou dceru Karolínu, kterou držel na svém hradě a obklopoval ji zlatem, penězi a drahými šperky. Ale Karolína ty věci nikdy nechtěla. Věděla totiž, že je její otec získal nepoctivě přepadáním a okrádáním lidí. A tak všechno bohatství rytíř shromažďoval ve sklepení.
Pokračovat ve čtení →Máša a medvěd – V lese se nekřičí
Máša a medvěd vyrazili do lesa, aby si poslechli, jak ptáčci nádherně zpívají. Medvěd chtěl Mášu naučit, jak kterého ptáčka pozná podle zpěvu. Posadili se na kámen vyhřátý od sluníčka a poslouchali.
Pokračovat ve čtení →Máša a medvěd – Hlídaní malých zajíčků
Jednoho dne požádala Mášu a medvěda paní Zajícová, jestli by jí pohlídali dva malé rošťáky – malé zajíčky, kteří poklidně spinkali v kočárku. Máša i medvěd souhlasili. To bude snadné, vždyť spinkají. A než se vzbudí, jejich maminka bude z nákupu zpátky.
Pokračovat ve čtení →Hrad Střekov – Kdo ukradne koně, získá princeznu
Na vysoké skále nad řekou Labe se tyčí nádherný hrad Střekov. Kdysi dávno zde žil vladyka Střek. Ten měl jedinou dceru, krásnou Lidunku. Vypadala jako princezna a o nápadníky neměla nouzi. Mladíci, rytíři i princové se sjížděli ze široka daleka, aby se jí mohli dvořit.
Pokračovat ve čtení →Máša a medvěd – Stopování zloděje
Ten den měla Máša svátek. Dostala od maminky nádherný prstýnek s barevným kamínkem. Moc se jí líbil a hned ho šla ukázat medvědovi.
Pokračovat ve čtení →Máša a medvěd – Jak uklízeli les
Byl teplý podzim, sluníčko svítilo a Máša s medvědem si šli hrát do lesa.
„Dáme si závody,“ navrhla Máša. „Kdo doběhne první k tomu velkému pařezu, vyhrál.“
Medvěd přikývl a už se těšil, že tenhle závod určitě vyhraje.
Pokračovat ve čtení →Máša a medvěd – Jak oba našli kamaráda
Byla jednou jedna holčička a ta se jmenovala Máša. Bydlela na kraji lesa v jediném domečku široko daleko. Proto ji mrzelo, že tam nemá žádné kamarády. I tak se ale dokázala radovat se zvířátky na dvoře.
Pokračovat ve čtení →