Anička byla holčička, která žila s maminkou v chaloupce v lese. Znala ho dobře, přesto ji každý den něčím překvapil.
Pokračovat ve čtení →Kouzelná líska
Bára S.
O ztracené vločce
Taková sněhová vločka, ta má spoustu kamarádů. Ani byste nedovedli spočítat, kolik jich vlastně je. Jejími nejbližšími přítelkyněmi jsou ty vločky, které se vysypaly ze stejného mraku. Společně se drží pospolu celou cestu až na zem a i na zemi pak v závěji sněhu leží vedle sebe. Když jsou vločky spolu, jsou šťastné a spokojeně odpočívají na zemi, na střechách nebo stromech tak dlouho, jak jim to sluníčko dovolí.
Pokračovat ve čtení →Hledání první vánoční hvězdy
Existuje den v roce, na který se každý těší. V tento den jsme k sobě obzvlášť laskaví, dáváme si dárky a jíme tradiční vánoční jídla. Už víte, který je den? Ano, je Štědrý den!
Pokračovat ve čtení →Vánoce výra Jonatána
Sovy to v zimě vůbec nemají lehké. Myslíte si, že jen spí nebo odpočívají v teple své dutiny ve stromě? To se tedy pletete. Ano, přes den sice sovu v lese nepotkáte, vylétá až za soumraku, ale to se pak opravdu má co ohánět. Musí nastražit sluch i svůj výborný zrak a neslyšně poletovat po lese.
Pokračovat ve čtení →Nejkrásnější stromeček
Před každými Vánocemi pekla Andulčina maminka několik druhů cukroví, uklízela, připravovala výzdobu po celém bytě, a dokonce brala Andulku na procházky a na kopec za domem bobovat. Letos je ale všechno jinak. Celá rodina se totiž bude stěhovat. Vánoce už bude Andulka s rodiči i malým bráškou Vojtíškem trávit v novém, velkém domě na vesnici.
Pokračovat ve čtení →O sněhulákovi, který oživl
Už dva dny sněžilo a bráškové Vojta a Matěj byli ve škole jako na trní. Nemohli se dočkat, až odpoledne vyběhnou na zahradu a postaví pořádného sněhuláka. Zvonek na konci poslední hodiny ještě dozníval a oni už na sebe ve spěchu soukali čepice a rukavice a utíkali domů.
Pokračovat ve čtení →Kouzelná hvězdička
Možná už jste si všimli, že jedna hvězda na nebi je vždycky zářivější, než ty ostatní. Jmenuje se Polárka a je ze všech hvězd nejkouzelnější. Umí totiž plnit přání!
Pokračovat ve čtení →Příběhy ze studánky
Kousek pod vrchem jménem Tábor, v dubovém lese, se nachází studánka. Je krásná. Voda v ní je průzračná, nad ní se jako dvě strážkyně tyčí vysoké lípy a kolem ní kvetou snad v každém ročním období květiny. A navíc je kouzelná! Vypráví totiž příběhy.
Pokračovat ve čtení →Krtčí pohádka
Jistě Vám nemusím vyprávět o tom, kde žijí krtci. Celičký den se pohybují pod zemí, svými mohutnými tlapami, které připomínají lopaty, se prohrabují hlínou a hledají, co by slupli. Pod zemí je tma, vidět tam není, a tak mají krtci jen úplně malá očička.
Pokračovat ve čtení →Jak se straka nechala nachytat
Každá straka má ráda lesklé věci, to ví všechny malé děti. A straka z naší pohádky, to nebyla žádná výjimka. Kradla kde se dalo. Šperky, mince, drahokamy, dokonce i sojčí peříčko z hnízda uloupila, zkrátka bylo to s ní k nevydržení. Ostatní zvířatka jí domlouvala a vysvětlovala, ale straka vždy slíbila, že zlodějiny nechá, ale za chvíli už zase lítala nad lesem s lesklými řetízky v zobáku.
Pokračovat ve čtení →Pohádka z kapradí
Člověk ani nemusí chodit hluboka do lesa, aby potkal místa, kde žijí pohádkové bytosti, kde se dějí kouzla a zázraky a kde se v kapradí ukrývají domečky lesních skřítků. V jednom takovém žil skřítek Kapradíček.
Pokračovat ve čtení →Šnečí pohádka
Představte si, jak by se vám žilo, kdybyste si svůj domeček pořád nosili na zádech. Kdykoliv by začalo kapat nebo byste se cítili unavení, mohli byste se prostě schovat, přečkat déšť nebo si vydechnout. A přesně takový domeček měla na zádech Zorka, roztomilá šnečí holka.
Pokračovat ve čtení →Ježčí pohádka
Jak už to tak bývá, v pohádkách se leccos vypráví, ale ne vždycky to bývá pravda. A jedna taková vymyšlená pohádka dělá už po dlouhá léta pořádnou starost ježkům. Tihle roztomilí bodlináči v ní totiž na zádech nosí jablíčka a hrušky a pod jejich tíhou se celí prohýbají. Jak je to ale doopravdy? Vážně nosí ježek na zádech ovoce a ukládá si ho kdesi do zásoby? A jí vůbec ježek ovoce?
Pokračovat ve čtení →O čtyřlístku
Byl krásný letní den. Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali a na louce kvetla jedna kytička vedle druhé. Bílý jetel, žlutý pryskyřník i fialové zvonky zářily na celé okolí a lákaly Aničku, aby se na louce posadila a těšila se tou krásou.
Pokračovat ve čtení →O kůzleti, které přeskočilo plot
Na louce za babiččiným stavením žila odjakživa koza. Mečela, žvýkala zelenou travičku a okusovala okolní stromky, až vypadaly, jako by snad předčasně dorazil do vesničky podzim.
Pokračovat ve čtení →