Objevte svět plný fantazie s našimi audio pohádkami pro děti. Poslechněte si klasické i originální příběhy, které rozvíjejí představivost a učí novým hodnotám. Ideální pro usínání nebo jako zábava během dne.
Většinu pohádek nám čte Mili M. alias Ušaté Strašidlo.
Pohádky si můžete poslechnout také na YouTube nebo na Spotify.
Za květinovým údolím na zeleném ranči žila kočka Míca. Chundelatá čokoládově hnědá a věčně umazaná od bláta a hlíny. Většinou jsou kočičky stále umyté a čistotné. Míca ale byla jiná. Chtěla být psem. Snažila se štěkat, nahánět ovce na pastvu a v noci hlídat ranč, a proto byla neustále špinavá. Ostatní zvířata se jí snažila domluvit, že je krásná kočička, ať se nesnaží být pejskem. Ale marně. Kočka Míca měla svoji hlavu. Chtěla být psem a hotovo.
Pokračovat ve čtení →
Jednou mechanici poblíž velké opravny vyrobili krásné nové zelené autíčko. Jakmile mohlo jezdit, hned se zvědavě vydalo na silnici. Ale bylo to malé nové autíčko, které na silnici ještě nikdy nejezdilo. Přesto už chtělo jezdit jako velká auta.
Pokračovat ve čtení →
V daleké Africké zemi, kde zvířata žijí volně v přírodě, se odehrál příběh, který ti budu vyprávět. Je to příběh o přátelství a o odvaze.
Pokračovat ve čtení →
Žil byl jeden řezbář. Jmenoval se Geppetto a ten vyráběl loutky. Byl sám a moc si přál mít syna. Jednoho dne se mu povedl vyřezat moc krásný dřevěný chlapec. Pojmenoval loutku Pinocchio.
Pokračovat ve čtení →
V dálce na vysokém kopci stál hrad. Sem tam mu chyběl kus zdi, místy byl dost otlučený a nikdo v něm nebydlel. Spíš to byla taková zřícenina hradu. Občas se na něj přijeli podívat turisté. Prošli se všemi jeho chodbami, podívali se na všechny jeho hradby a pak odjeli. Nikdo nevěděl, jaké tajemství hrad v sobě skrývá. Nikdo netušil, co se na něm děje, když se setmí.
Pokračovat ve čtení →
Když se večer podíváš na oblohu a když mraky šly už dávno spát a neloudají se na nebi, uvidíš všude nad sebou hvězdy. Je to jako černý plášť posetý třpytkami. Některé svítí jasně, jiné jemně. Když se zadíváš pořádně, uvidíš malé světýlko, co skáče z jedné hvězdičky na druhou. To světýlko je Jitřenka. Nebeská noční víla, která dává pozor na hvězdy i na měsíc a když nastane ten správný čas, budí sluníčko, aby vyšlo na nebe. Dává sluníčku dobré jitro. Proto se jmenuje Jitřenka.
Pokračovat ve čtení →
V hlubokých lesích až tam mezi kapradím a hustými vysokými keři žil hejkal. Byl to takový strašidelný zelený mužík. Nosil roztrhané oblečení, jako by měl na sobě jen hadry, klobouk vyrobený z listí a uschlých větví, a chodil naboso. Vypadal prostě jako strašidlo.
Pokračovat ve čtení →
V daleké zemi byl jeden ostrov. Kolem něj široko daleko jen moře. Jeho vlny narážely na skály, které se tyčily z jedné strany ostrova. Na druhé se rozléhala pláž. Pod skalami byla voda velmi hluboká a v té hloubce to žilo. Měli tam domov žraloci.
Pokračovat ve čtení →
Když se podíváš na zeměkouli, uvidíš tam hodně modrých a velkých skvrn. Víš, co to je? Moře a oceány. A těch je na naší Zemi hodně. V takových mořích žije plno zvířat. Ryby velké i malé, tlusté i tenké. Chobotnice a mnoho dalších tvorů. Existuje ale jedno zvířátko, které bydlí v moři, i když neumí plavat. Přesto je tam spokojené a neutopí se.
Pokračovat ve čtení →
V kouzelné říši, kde vše ožívá a každé živé stvoření má svůj hlas, se z okvětního lístku narodila malá dívenka. Veliká byla asi jako prst na ruce. Přes den se starala o květiny a zpívala jim. V noci spinkala v ořechové skořápce přikrytá lístkem růže. Všichni jí říkali Malenka.
Pokračovat ve čtení →
Malý medvídek, kterému každý říkal Míša, se procházel po lese. Pobrukoval si do kroku, sem tam si poskočil, pozoroval veverky na stromech, a když byl na lesní cestičce velký klacek, dal ho bokem. Tyto procházky měl moc rád. Šel si svým tempem. Někdy si odpočinul v mechu a užíval si toho příjemného klidu, který v lese byl. Když si jednou takhle Míša při své procházce sedl ke stromu, něco ho překvapilo.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed jednoho hlubokého lesa byl malý rybníček. Vedle něj se tyčila skála, která byla obrostlá hustým kapradím. Za tímto kapradím se schovávalo obrovské tajemství.
Pokračovat ve čtení →
Hluboko pod zemí žilo několik čertíků. Žili v tmavé jeskyni. Uprostřed ní měli velký oheň. Kolem něj spali zakrytí ve svých kožešinách. Měli rádi teploučko. Žilo jich tam několik. Jeden z čertů ale vynikal. Byl jiný. Byl takové trdlo, všechno většinou popletl, a proto mu říkali Popleta. Měl jedno kopýtko kratší, takže kulhal. Huňatou srst měl po celém těle a růžky mu trčely jako anténky. Vypadal roztomile.
Pokračovat ve čtení →
Daleko nad nebem až skoro ve vesmíru stojí krásný dům. Je postavený na jedné planetě. Není to ale jen tak obyčejný dům. Vypadá, jako by byl z páry. Neustále se tak nějak jemně vlní. Je to kouzelná továrna.
Pokračovat ve čtení →
Existuje jedna nádherná louka. Rostou na ní květiny různých barev a vůní. Travička na ní je nejzelenější na světě. Každý lístek a každá rostlinka, která tam roste, vypadá jako z pohádky.
Pokračovat ve čtení →