Dianka byla milá mladá dívka. Pořád se usmívala jako sluníčko. Byla vyšší, měla světlé dlouhé vlasy, vždy smotané v culíku, a když se usmála, rozzářily se jí i oči. Moc ráda hrála na kytaru. A taky jí to moc dobře šlo. Vymýšlela si své písničky a pak je hrála a zpívala. Měla ještě jednu zálibu. Měla moc ráda vlaky. Její největší přání bylo, aby mohla cestovat někam daleko vlakem a přitom lidem hrát na kytaru své písně. Udělat s nimi někomu radost a zároveň poznávat nová místa. To bylo ale jen její soukromé přání.
Pokračovat ve čtení →Audio pohádky
Objevte svět plný fantazie s našimi audio pohádkami pro děti. Poslechněte si klasické i originální příběhy, které rozvíjejí představivost a učí novým hodnotám. Ideální pro usínání nebo jako zábava během dne.
Většinu pohádek nám čte Mili M. alias Ušaté Strašidlo.
Pohádky si můžete poslechnout také na YouTube nebo na Spotify.
Mraveneček Rudy
V jednom obrovském mraveništi na konci tmavého lesa žil i s ostatními usilovnými mravenečky veselý mraveneček Rudy. Ale mravenec Rudy byl jiný než ostatní mravenci.
Pokračovat ve čtení →Kouzelná knihovna a šotek
Na kraji pohádkové vesnice stál krásný dům. Měl duhové barvy a na všech stěnách obrázky. Ne ledajaké obrázky, ale živé obrázky. Ano, samy se pohybovaly. Kdokoli se na ně zadíval, zjistil, že každý z nich vypráví svůj vlastní příběh. Co to bylo za kouzelný dům? Byla to knihovna. Knihovna plná knih, plná živých příběhů a pohádek.
Pokračovat ve čtení →Žáby a abeceda
V jednom jezírku žili žabí tatínkové a žabí maminky. A ti měli své žabí dětičky. Protože chtěli, aby jejich děti byly chytré, posílali je do žabí školy. Žabí škola, to vám bylo místo na hladině jezírka, kde se hustě rozrostl leknín. Každá žabka si sedla na jeden leknínový list a poslouchala paní učitelku.
Pokračovat ve čtení →Kristýnka a zubní víla
Když se večer setmí a místo sluníčka se na obloze objeví měsíc a hvězdy, začnou se dít podivné věci. Vlastně spíše kouzelné věci.
Pokračovat ve čtení →Jezevci Monty a Piškot
Hluboko v lese ve velké noře bydlela rodinka jezevců. Táta jezevec, máma jezevčice a jejich dvě neposedná krásná mláďata. Byli to dva jezevčí kluci. Jmenovali se Monty a Piškot.
Pokračovat ve čtení →O Mařence a její babičce Radušce
Vysoko v horách stála krásná dřevěná chaloupka. Nešla skoro vidět, protože byla schovaná za těmi největšími stromy. Bydlela v ní babička Raduška. Často tam ale nebyla sama. Skoro pořád za ní jezdila její vnučka Mařenka. Měla moc ráda prázdniny u babičky, a tak u ní byla častěji než doma. Vlastně tam skoro bydlela. Mařenka byla roztomilé děvčátko s kudrnatými vlásky. Byla odvážná a zvědavá, a tak chtěla všechno vědět a všechno vyzkoušet. U své babičky Radušky zažívala každý den nějaké dobrodružství.
Pokračovat ve čtení →O kohoutkovi a slepičce
Na jednom dvorečku žil kohout, který měl svou slepičku. Kohout si většinu dne jen probíral barevná pírka a slepička běhala po dvoře a hledala pro oba zobání. Jednoho dne se rozhodli, že si zpestří život a zajdou do obory na jahody.
Pokračovat ve čtení →Žížala Eliška maluje
V jednom domě na okraji maličké vesničky bydlela zvědavá plavovlasá holčička jménem Julie. Malá Julie nejvíce na světě milovala malování. Proto měla doma hóóódně barviček a vodových barev.
Pokračovat ve čtení →O pejskovi a kočičce, jak myli podlahu
To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili; měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé. Ale ani to vždycky tak neuměli, protože mají malé a nešikovné tlapičky a na těch tlapičkách nemají prsty jako mají lidé, jenom takové malé polštářky a na nich drápky.
Pokračovat ve čtení →O zatoulané kočičce
Byla jednou jedna kočička Micka, která žila venku na ulici. Rušné a klikaté uličky města, jiné zatoulané kočky či odpadkové koše byly to jediné, co Micka znala. A právě to byl domov šedé kočičky.
Pokračovat ve čtení →Jak si pejsek roztrhl kaťata
Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili (však jsme o tom tuhle vypravovali, jak si šikovně umyli podlahu a jak se potom oba na slunci sušili) a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, byla jednou velikonoční neděle a tak si řekli, že půjdou spolu na výlet. Sluníčko pěkně svítilo. „Půjdem třeba do lesa,“ povídá pejsek, „kampak jinam bychom šli, když je tak hezky?“
Pokračovat ve čtení →Vláček splněných přání
Uprostřed hluboké noci, když už je ta největší tma, projíždí po světě vláček. Je velký, ale tak tichý, že skoro nejde slyšet. Má tlumená světla jakoby malé hvězdičky. A když projede kolem tvého domu, uslyšíš jen tiché zacinkání rolniček a ucítíš jemný vánek. Žádný dospělý ho nikdy neviděl, ani neslyšel.
Pokračovat ve čtení →Liška a čáp
V jednom lese žila liška. Na kraji lesa byl rybník a tam žil zase čáp. Jednoho dne se ti dva spřátelili. A jako svého nového kamaráda pozvala liška čápa na večeři.
Pokračovat ve čtení →Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort
Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny.
Děti to věděly a chtěly pejska a kočičku nějak k svátku a k narozeninám překvapiti. Přemýšlely, co by pejskovi a kočičce daly nebo udělaly; pak si vzpomněly a řekly: „Víte co, děti? Uděláme pejskovi a kočičce k svátku dort!“
Pokračovat ve čtení →