V jedné vesnici žila jedna žába. Bydlela ve studni, hluboké a studené, ale považovala ji za svůj hrad. Tady si žába skákala a cákala a večer hlasitě kvákala. Byla tu sice sama, ale byla naprosto šťastná. Nemohla pochopit, proč ostatní zvířátka také nechtějí bydlet ve studni. Proto se jim žába často posmívala a chvástala se, že nikdo nemá lepší bydlení než ona. To zase nechápala ostatní zvířátka. Cožpak by někdo z nich chtěl bydlet sám ve studené a temné studni?
Pokračovat ve čtení →Audio pohádky
Objevte svět plný fantazie s našimi audio pohádkami pro děti. Poslechněte si klasické i originální příběhy, které rozvíjejí představivost a učí novým hodnotám. Ideální pro usínání nebo jako zábava během dne.
Většinu pohádek nám čte Mili M. alias Ušaté Strašidlo.
Pohádky si můžete poslechnout také na YouTube nebo na Spotify.
Vláček Siláček a sníh
Vláček Siláček byl nákladní vlak. Měl několik vagónů a v nich vozil uhlí a dřevo. Rozvážel to po celém městě. Byla to důležitá práce, protože v zimě uhlí a dřevo lidi potřebovali, aby si mohli zatopit a zahřát se. Vláček Siláček byl silný vlak. Uvezl hodně velký náklad. I když měl úplně plné vagóny, uháněl po kolejích jako vítr. Nikdy se ničeho nezalekl ani nezpomalil. Až na jedno odpoledne, kdy se vláček Siláček ve městě neobjevil.
Když je úplněk
Když obloha zčerná a na nebi se místo slunce objeví měsíc, začíná noc. Když ale měsíc vypadá jako koule, je v úplňku. Říká se, že když je úplněk, dějí se zvláštní věci. Jako by měl měsíc zvláštní moc, kouzelnou. Některým lidem se nechce spát, jiným se zdají obzvlášť živé sny a jsou pak náměsíční a další se budí ze spaní. Dokonce i některá zvířata se chovají jinak. Například vlci vyjí na měsíc a veverky s jezevci si zabedňují své nory, aby jim je neprozářilo silné měsíční světlo.
Pokračovat ve čtení →Morčátko Mišpulín
V jedné hezké zahrádce stála klec. Byla plná hoblin a sena. V té kleci bydlelo morče. Jmenovalo se Mišpulín. Byl to sameček. Měl hnědou huňatou srst, oči hnědé jako čokoládka a byl tuze lenivý. Celé dny jen ležel a hověl si v domečku. Když měl na něco chuť, začal hlasitě pískat. Nejraději prostě jen jedl, spal a převaloval se ve své kleci. A byl pořád těžší a těžší.
Pokračovat ve čtení →Lev a myš
Žil byl jeden veliký lev, který byl králem zvířat. Jednou spal lev pod stromem ve stínu, když tu mu přes hlavu přeběhla malá myš. Polechtala lva mezi vousy a probudila ho. Lev se zlobil.
Pokračovat ve čtení →O ledním medvědovi
V zemi, kde jsou ledovce a jen samý sníh, žil jeden lední medvěd. Byl to medvěd samotář. Nepotřeboval kamarády ani lední medvědici. Byl spokojený, když bydlel sám. Jezdil po ledových krách, válel se na sněhu a plaval si v ledové vodě. Dělal si, co chtěl, kdy chtěl, a byl šťastný, že se nemusí o nikoho starat. Jednou se ale stalo něco, co ledního medvěda změnilo.
Pokračovat ve čtení →Jak Milín strašil, až se vystrašil
Plížáci
Víte, kdo je to plížák panelákový? To jsem já. Vypadám jako černá hromádka chlupů s velkýma kočičíma očima. Mám ostré drápy, kterými v noci škrábu nábytek a nohy, které koukají zpod peřin. Teda, měl bych to tak dělat. Jenže mně se ty děti tak líbí.
Pokračovat ve čtení →Koloušek Kulíšek
Byl už konec podzimu a každou chvíli měla začít zima. Zvířátka v lesích si doplňovala poslední zásoby jídla, jiná si zvelebovala své pelíšky, aby měla vše připravené na zimní spánek. V lese žil i malý koloušek Kulíšek. Narodil se před několika měsíci, a tak zimu ještě nezažil. Ale podzim se mu moc líbil. Pořád poskakoval ve spadaném listí a pohazoval si s šiškami. Listí bylo tak měkoučké a tak krásně barevné!
Jak Karinka potkala vránu
Existují ptáci, kteří mají rádi zimu. Přilétávají vždy, když nasněží. Vůbec je sníh nestudí. Už jsi je určitě viděl. Jsou to vrány. Jednou v zimě přiletěly i do naší vesnice.
Pokračovat ve čtení →Jáchym a zimní skřítkové
„Fííí! Jupííí! Fííí!!!“ ozývalo se na zasněženém kopci. Byla noc. Tma jak v pytli. Všude úplné ticho. Jen ze svahu, na kterém přes den sáňkovaly děti, doznívalo něčí skotačení a radost. Blízko kopce bydlel Jáchym. Černovlasý klučina s černýma očima a zářivým úsměvem. V tu noc taky slyšel to povykování z kopce.
Pokračovat ve čtení →Dárky
Adventní pohádka 24. z 24
Konečně se ozvalo zacinkání zvonečku. Andělka se skřítkem radostně a plní očekávání spěchali ke stromečku. Ten zářil světýlky do tmy obýváku a vrhal stíny na úhledně zabalené krabice a balíčky poskládané na zemi.
Pokračovat ve čtení →Večeře
Adventní pohádka 23. z 24
Když se na obloze objevila první hvězda, Andělka s rodinou a skřítkem usedla ke stolu. Měli výbornou polévku, řízky a bramborový salát a tatínek smaženého kapra, toho on tuze rád.
Pokračovat ve čtení →Šupina a několik chodů
Adventní pohádka 22. z 24
Večer pomáhala Andělka vánočně prostírat stůl.
„A ještě šupinku,“ připomněla maminka a podala Andělce několik rybích šupinek.
Pokračovat ve čtení →Jablko a bota
Adventní pohádka 21. z 24
„Ještě než bude večeře, rozkrojíme jablíčko,“ řekla maminka a přinesla na stůl prkýnko s jablíčkem.
„Cože? K večeři bude jenom jablko?“ polekal se skřítek.
Pokračovat ve čtení →Olovo
Adventní pohádka 20. z 24
„Štědrý den je den plný kouzel a zázraků,“ vysvětlovala Andělka skřítkovi, když spolu sledovali, jak si tatínek chystá lití olova. „Lidé věřili, že se tento den dá zjistit, jaký bude další rok. Jako jestli budou mít štěstí, jestli budou zdraví a tak.“
Pokračovat ve čtení →