Jak strom vyměnil listí za jehličky

Za devatero horami a devatero řekami, se rozkládal starobylý lužní les. Byl domovem mnoha zvířátek, která zde nacházela svůj úkryt i obživu a také zde žily nejrůznější kouzelné lesní bytosti. Hluboko v tomto lese rostl i jeden obzvlášť vysoký listnatý strom, který toho už mnohé pamatoval.

Ti, kteří les někdy navštěvovali, tento strom obdivovali a zvedali hlavy nahoru k nebi, aby spatřili jeho korunu. Jak ale strom stárnul, vypadal již poněkud zvadle, jeho kořeny však byly stále pevné, silné a plné života. Jenže lidé se mylně domnívali, že strom ochořel a rozhodli se ho proto pokácet. A strom s tím mohl jen těžko něco udělat. Když už se pomalu smiřoval se svým osudem, šel kolem ježek. „Cože jsi tak smutný,“ zeptal se stromu. „Ach, ježečku, lidé na mě chtějí vzít pily a sekyry, a těm já se ubránit nemohu. Kéž bych měl taky takové bodlinky jako ty, aby mě chránily“ A tu dostal ježek nápad. „Jen se neboj a běž klidně spát, uvidíš, že do rána se vše vyřeší.“ A tak stromu nezbylo nic jiného, než ježkovi důvěřovat. Jakmile strom usnul, běžel ježek za lesní vílou. Ihned jí pověděl, že je strom v nebezpečí a prozradil jí svůj plán. Potom ji dovedl ke spícímu stromu. Víla si jen tiše něco zabroukala a pak třikrát poklepala na kmen. To bylo vše. Jenže když se strom ráno vzbudil, málem sám sebe ani nepoznal. Místo listí měl totiž jehličky, docela podobné jako ty ježkovy bodlinky. To kouzlo lesní víly způsobilo, že se listnatý strom přeměnil na jehličnatý. Když dřevorubci skutečně přišli se sekyrami a pilami aby strom porazili, nevěřili svým očím, přesto se zakrátko pustili do práce. Snažili se, seč mohli, avšak žádný dřevorubec se přes pichlavé jehličí nedostal ke kmeni. A tak jehličí ochránilo strom, stejně, jako bodlinky chrání ježečka.