Za horami, za dolinami, uprostřed kouzelného lesa plného borovic se tyčila malá věž. A vysoko ve věži žila krásná princezna Jasmína. Nebyla to však ledajaká princezna. Byla zakletá.
Kdysi žila se svou mámou královnou a tátou králem v krásném velkém zámku, kde byla obklopena služebnictvem, bohatstvím či krásnými šaty z celého světa. Jenže princezna byla velmi pyšná a ničeho si nevážila, a proto si jednoho dne její rodiče řekli dost. Zavolali si na pomoc kouzelnou vílu, která měla z princezny dostat veškerou pýchu a namyšlenost.
Kouzelná víla proto krásnou Jasmínku „zaklela“ do kouzelné věže, ze které se dostane jen tehdy, když ve svém srdci najde dobro, a ne pýchu či lež. A právě pro její pýchu ji kouzelná víla „uvěznila“ ve své vlastní věži, bez služebnictva nebo rodiny. Princezna mohla jít jen z věže do blízkého lesíku, kde si nasbírala borůvky či bylinky, dál ji kouzelná víla nepustila.
Princezna se snažila z věže i lesíku dostat zpátky domů, avšak pýcha ji nepustila a vždy se v začarovaném kruhu dostala zpět do věže. Bylo to kouzlo. Jasmínka si musela v malé kuchyňce ve věži sama vařit i péct a sama se o sebe postarat. No, bylo to těžké a princezna jen stále nadávala a čekala, než pro ni rodiče, králové, přijdou. Chybělo jí zlato a přepych.
No ale jakž takž se o sebe uměla postarat. Kouzelná víla samozřejmě chodila princeznu kontrolovat, donesla jí potraviny, případně jí pomohla. Ale princeznino srdce bylo stále chladné. Jak dny ubíhaly, princezně bylo každý den jen smutněji a smutněji. Chtěla být už doma. Ze dnů se staly měsíce. Jednoho slunečného rána princezna ještě snila ve své posteli a nahlas vyfukovala, když ji najednou probudil velký buchot. Jasmína rychle vyskočila zpod peřin a nakoukla do svého malého okénka.
„Prosím, otevřete, jsem zraněný, prosím!“ naříkal neznámý mužský hlas a bouchal Jasmínce na dveře její věže. Jasmínka se lekla, věděla, že s cizími lidmi si povídat nesmí, ale ten chlapec vypadal, že opravdu potřebuje její pomoc. Nakoukla víc z okénka a viděla, že chlapec má bolavou ruku. Neváhala, vyskočila na nohy a utíkala dolů po schodech pomoci neznámému chlapci.
„Co tady děláš?“ zeptala se princezna překvapeně. Blonďatý chlapec ve zbroji si držel bolavou ruku, ze které kapala krev. „Přepadli mě, když jsem se vracel zpět do zámku, prosím potřebuji trošku vody a obvaz,“ naříkal mladý muž. Princezna váhala, položila chlapci ještě pár otázek a pak ho pustila dovnitř.
A jak dopadl příběh o zakleté princezně? Pomohla zraněnému mladému chlapci ve zbroji? Objevila ve svém srdci lásku nebo dobro a vysvobodila se z věže? To se dozvíme v další části o zakleté princezně.
