Dominik a jeho kamarád potkánek

Na kraji města stojí krásná vila. Je to dům, kde žije několik rodin. Všichni se spolu kamarádí a taky spolu pořádají různé akce. Například stanovačku nebo grilovačku. V přízemí vily bydlí se svými rodiči klučina jménem Dominik. Je to rošťák každým coulem, ale i tak ho mají všichni rádi.

Běžně bývá statečný, ale bylo krátké období, kdy svou odvahu úplně ztratil. Stalo se to, když mu bylo šest let a měl nastoupit do první třídy.

Všichni sousedi z vily mu říkali: „Domčo, neboj, škola je fajn. Naučíš se číst, psát a počítat. Navíc je tam i spousta legrace. Uvidíš, že se ti tam bude líbit.“ Dominik se i přesto bál. Nechtěl do školy. Proč by měl někde začít chodit, když to tam nezná a už teď ví, že to tam nebude mít rád.

Dominik měl ještě ale jednoho kamaráda. Malinkého, chlupatého potkana. Měl ho u sebe doma v pokojíku v kleci. Moc rád si s ním hrál, učil ho nové věci a večer, když už všichni spali, si s ním povídal. A tak potkan každý večer slyšel, jak se jeho milovaný Dominik bojí jít do školy a jak je z toho smutný.

Potkánek chtěl Dominikovi pomoct. A tak vymyslel plán. Když byl první školní den, dřív než Dominik vstal, potkánek mu vlezl do aktovky. „Přece v tom Dominika nenechám. Půjdu s ním, ať ví, že na něj myslím. A když tak mu pomůžu, aby se nebál,“ řekl si pro sebe potkánek a potichu čekal v aktovce.

Když se Dominik vydal poprvé do školy, vůbec netušil, že si s sebou nese i svého chlupatého kamaráda. Ve škole se Dominik usadil do lavice a čekal, až přijde paní učitelka. V tu chvíli se ale jeho aktovka začala pohybovat. Skákala, jako by byla na baterky. Všechny ostatní děti se začaly smát a předhánět se, kdo bude s Dominikem sedět. Protože takovou samochodící aktovku má dneska málokdo. Domča byl rád, že má hned první den tolik kamarádů, ale chtěl zjistit, proč mu to aktovka dělá. Chytnul ji, otevřel a vykouknul na něj jeho potkánek.

„Kámo, co tady děláš?“ zeptal se Dominik svého chlupáče. Potkánek se jen usmál a utekl chlapcovi do rukávu. V tu chvíli přišla paní učitelka. Chtěla se s dětmi přivítat, a tak každému podala ruku a představila se. Když ale přišla k Dominikovi a on podával ruku paní učitelce na uvítanou, z jeho rukávu vyběhl malý potkánek. Postavil se na konec jeho dlaně a taky natáhl packu na pozdrav. Paní učitelka uskočila a vykřikla: „Pomoc, nebezpečné zvíře!“ Potkánek rychle seskočil zpátky do aktovky a u toho volal: „Domčo, uteč, je tady prý nějaké nebezpečné zvíře!“

Dominik se začal smát. Potkánek vůbec netušil, že paní učitelka mluví o něm. Když paní učitelka po chvíli zjistila, že chlupaté zvířátko s dlouhým ocasem nepřišlo z popelnice, ale je to Domčův mazlíček, uklidnila se. Později byla i vlastně ráda, že potkánek šel s Dominikem do školy. Aspoň se děti zasmály a zapomněly na nějaký ten strach ze školního života. Nakonec to byl i hezký den. Dominik sice musel slíbit, že s ním potkánek do školy chodit nebude, ale díky němu získal nové kamarády a taky poznal, že i paní učitelka může být fajn. I když je to učitelka a je už dospělá.