Děti seděly ve škole, obtahovaly obrázek hranic České republiky a poslouchaly povídání paní učitelky. Pepíček už přemýšlel, co bude dělat o prodlouženém víkendu a Anička se těšila, že pojedou s maminkou na výlet k tetě do Polska.
„Zamysleli jste se už někdy nad tím, co znamená svoboda?“ ptala se dětí paní učitelka a vytrhla tak oba žáky z jejich myšlenek.
Chvíli bylo ticho, pak zvedla ruku Anička.
„Když si můžu dělat, co chci.“
„Ano, ale jen do jisté míry. Musíš u toho dodržovat pravidla, která si lidé stanovili, aby se jim společně na světě dobře žilo. Kdo z vás jezdí na prázdniny k moři?“
Ruku zvedla polovina třídy.
„Dříve, milé děti, než vznikla naše Česká republika, se cestovat ven jak kdo chtěl, nesmělo. Také jste si nemohli vybírat, na jakou školu půjdete studovat. Dnešním dnem si připomínáme statečnost těch, kteří dali najevo svůj nesouhlas. To odstartovalo sametovou revoluci.“
„Sametovou? Lidi začali nosit sametové šaty?“ ptal se nadšeně Pepíček.
„Ale kdepak. Sametová se jí říkalo proto, že během toho nikdo nepřišel o život. Vláda země se vzdala a prezidentem se stal Václav Havel.“
„Takže od té doby si smíme cestovat a učit se?“ ptala se Anička.
Paní učitelka pokývala hlavou.
„Dědeček mi říkal, že školy byly zavřené. To muselo být super,“ zasnil se Pepíček.
„No, zas tak super to nebylo. Ano, tento den si kromě boje za svobodu, o kterém jsme si povídali, připomínáme také ještě dávnější událost z druhé světové války. Tehdy naši zemi okupovali Němci a lidé se jim samozřejmě bránili. Hlavně studenti. Němci je krutě trestali, jeden z nich – Jan Opletal, dokonce přišel o život. Němci byli tak naštvaní, že dokonce zavřeli všechny české vysoké školy.“
„A jak to dopadlo?“
„Němci byli poraženi a u nás nastoupila vláda jedné strany, která omezovala svobodu lidí. O tom jsme si už povídali.“
„Takže to dopadlo dobře. Můžeme k moři, moje ségra může studovat v Anglii, tak to je dobré,“ zhodnotila Anička.
„Jo, můžem si dělat, co chcem,“ přidal se Pepíček.
„Žádné co chceme,“ usmála se mile paní učitelka. „Každý máme své povinnosti, které musíme plnit a dodržovat pravidla a brát ohledy také na ostatní. Když to budeme dělat, bude na světě hezky.“
V tu chvíli zazvonil zvonek ohlašující konec hodiny.
„Tak si děti pamatujte, že zítra do školy nemusíte. 17. listopadu si připomínáme den boje za svobodu,“ povídala paní učitelka a popřála dětem hezký prodloužený víkend.
Tento den si připomínáme výročí z druhé světové války, kdy byla naše země okupována Němci.
Tento příběh byl moc zajímavý. Linda, táta a Áďa