Den otců

Ten den se ve škole Matyášovi moc líbilo. O výtvarce vyráběli přáníčka k svátku tatínků. Přáníčko vypadalo jako otevírací auto – a auta Matyáš kreslil ze všeho nejradši. Tátovi se bude určitě líbit.

Hotové přáníčko si nesl Matyáš ze školy a hned u branky už volal na tatínka: „Tatínku, tati, něco pro tebe mám!“

„Ahoj, Maty. Copak mi neseš ze školy? Že by další jedničku z matiky?“

„Něco lepšího,“ povídal Matyáš a přehraboval se ve školní tašce.

Konečně přáníčko našel. Vyndal ho z tašky a podával ho tatínkovi, ale než ho stačil tatínek chytit, zafoukal vítr a sebral jim přáníčko. Matyáš mohl jen přihlížet, jak vítr s přáníčkem letí na náves k rybníku.

„Rychle za ním!“ vykřikl Matyáš a spolu s tatínkem se rozběhli k rybníku.

Vítr donesl přáníčko na malý ostrůvek trávy uprostřed rybníka. Tam ho položil a nechal ležet.

„Herdek, co teď?“ povídá smutně Matyáš. „To bylo přáníčko pro tebe ke svátku tatínků.“

Matyášovi bylo do pláče, ale najednou slyší, jak táta povídá: „Neboj se, Maty, spolu ho získáme. Pojď za mnou do garáže.“

Matyáš zvědavě šel. V garáži tatínek vyhrabal ve skříni nafukovací člun. Než ho nafouknul, Matyáš si prohlížel dvě modrá pádla.

„Budeš pádlovat, plavčíku?“ usmíval se táta.

„Jó! Hurá! Poplujeme na ostrov Ztracených přáníček!“ volal nadšeně Matyáš.

To už tatínek nesl člun k rybníku. Položil ho na vodní hladinu, připevnil pádla a pomohl Matyášovi dovnitř. Sedl si za něj, společně popadli pádla a zabrali. Člun se rozjel kupředu.

„Pirátský ostrov máme na dosah, kapitáne Maty,“ hlásil táta za chvilku.

Matyáš se opatrně vyklonil z člunu, aby se natáhl pro přáníčko.

„Mám ho! Poklad nalezen!“

„Výborně, kapitáne,“ smál se táta. „Poplujeme dál?“

„No jasně. Přeplujeme toto moře na druhou stranu, abychom objevili nové země,“ povídal Matyáš a očka mu jen zářila.

Plavit se po rybníku bylo úžasné. Chvíli si připadal jako kapitán velké výletní lodi, chvíli jako zlotřilý pirát.

Když přepluli rybník i podruhé, uklidili člun a spěchali na večeři. Doma si konečně táta prohlédl přáníčko, aniž by mu ho vítr sebral. Měl z něj velikou radost.

„Je moc krásné, Maty. Řeknu ti, to dobrodružství s tebou na vodě bylo vážně super. Tohle byl ten nejlepší svátek tátů, jaký bych si mohl přát.“

Matyáš byl radostí bez sebe. Svátek tatínků se opravdu vydařil.