Vojta s maminkou pokračovali v úklidu. Vymetli pavučiny, které včera přehlédli a utřeli prach.
„Mami, co je dneska za den?“ ptal se Vojtík, když uklízel koště.
„Úterý.“
„A je také barevné?“
„Ale jistě,“ usmála se maminka. „Říká se mu Šedivé úterý, asi právě kvůli těm pavučinám a prachu, který se před Velikonocemi uklízí.“
„Aha. A budeme mít perníčkové úterý?“
„No jistě, Vojtíku. Uklizeno máme, vrhneme se na pečení.“
„A umyjeme také Pesinu?“
Pesina byla zlatý retrívr, chytrá psí společnice a Vojtíkova nejlepší kamarádka na procházkách.
„Také, ale jedno po druhém, Vojto.“
Vojta s maminkou uváleli těsto a Vojtík si mohl vykrájet zajíčky, slepičky a další tvary, které se mu líbily. Maminka je upekla a začala je postupně zdobit. Jeden talíř s hotovými perníčky odložila na linku a vzala si zdobení vedle do obýváku, kde si Vojta už maloval.
„Mami, já už bych chtěl ochutnávat,“ povídá najednou Vojta a zvedne hlavu od kreslení.
„Tak jo. V kuchyni na lince jsou první hotové,“ povídala maminka s úsměvem a zdobila cukrem další perníčky.
Vojtík s hlasitým jásotem vyrazil do kuchyně. Ale kde jsou perníky? Na lince je jenom prázdný talíř.
„Mami, perníčky tu nejsou.“
„Musí tam být, nechala jsem je na lince na talíři,“ volá maminka z obýváku.
„Talíř tu je, ale perníčky na něm nejsou.“
Najednou si Vojta všimne, že na zemi zůstaly drobečky. Vydá se tedy po drobečkové stopě. Kam ho asi dovede? Prošel chodbou, zpět do obýváku a u psího pelechu se zastavil. V něm ležela Pesina a zvedala k němu své smutné psí oči, jako kdyby se snad za něco styděla. V tlamě ukrývala poslední kousek perníčku.
„Mami, mami, našel jsem zloděje!“ volal Vojta a hned mamince řekl, co se stalo. Pesina všechno snědla.
„To je ale pacholek, ten pes,“ zlobila se maminka. „Příště musím dát perníčky do skříně, když Pesina dosáhne tak daleko.“
„Asi chtěla také dostat nadílku,“ směje se Vojta a ochutnává čerstvě nazdobené perníčky u maminky ze stolu. „Ještěže je nesnědla všechny.“
„To máš pravdu, Vojtíku. Bolelo by ji z toho bříško. Byla by pak jako ten zlý pes z pohádky O pejskovi a kočičce.“
„Mami, a co budeme dělat zítra?“ ptal se Vojtík.
„Zítra půjdeš k dědečkovi a babičce. Už se na tebe moc těší.“
„Hurá! Já na ně taky. Ale na nadílku se těším taky,“ povídá Vojtík a už přemýšlí, jaké sladkosti mu letos asi zajíček nadělí.
- Vojtíkovy veliké Velikonoce: Modré pondělí »
- Vojtíkovy velké Velikonoce: Šedivé úterý »
- Vojtíkovy veliké Velikonoce: Škaredá středa »
- Vojtíkovy veliké Velikonoce: Zelený čtvrtek »
- Vojtíkovy veliké Velikonoce: Velký pátek »
- Vojtíkovy veliké Velikonoce: Bílá sobota »
- Vojtíkovy veliké Velikonoce: Neděle – Boží hod velikonoční »
