Za několika lesy a několika poli byl rybník. Plulo na něm několik leknínů a kolem něj rostlo rákosí. Z rákosí se pravidelně ozývaly zvuky. „Kvaky, kvak, kvaky, kvak.“ Takové kvákání znamenalo, že si u rybníka vykládají dva žabáci. Jmenovali se Hop a Skok. Byli to dva žabí bráškové. Žili u rybníka už hodně dlouho. Přes den se před sluníčkem schovávali v rákosí a večer se uvelebili na leknínu, aby zakvákali svou písničku na dobrou noc. Lidé, kteří bydleli u rybníka, si na to tak zvykli, že bez toho nemohli ani usnout. Jeden večer bylo ale něco jinak.
Když se setmělo a hvězdy pomalu vykukovaly na obloze, nastalo úplné ticho. Od rybníka nebylo nic slyšet. Žádné kvákání. Ani malé kváknutí. Prostě nic. Něco se muselo stát. Blízko rybníka bydlel taky dědeček Josef, který se o rybník odjakživa staral a samozřejmě znal i malé žabáčky. Věděl, že když večer neslyší jejich kvákání na dobrou noc, že to není jen tak. Šel se tedy podívat k rybníku, co se děje.
Procházel pomalu rákosím a svou holí odhrnoval každé stéblo na stranu. Když najednou se před ním objevil malý žabák Skok. Skákal před Josefem tak vysoko, že se dědeček nestačil divit. „Copak, Skoku, stalo se něco bráškovi?“ zeptal se dědeček žabáčka a opatrně si ho vzal do ruky. Skok divoce kýval hlavou, že ano. „Tak mě k němu zaveď. Rychle prosím,“ pokynul dědeček Josef žabáčkovi a položil ho na zem. Ten se rozeskákal hluboko do rákosí a dovedl starého dědečka k bráškovi.
Hop ležel na zádech a těžce oddechoval. Dědeček k němu sklonil, poslouchal, jak dýchal, a pak si všiml jeho nafouklého bříška. „Hop má nemocné bříško. Asi něco špatného snědl. Potřebuje co nejrychleji odvar z léčivých bylinek. Neboj se. Vezmu si ho k sobě domů, udělám mu vodní lázeň a budu mu dávat odvar. Za pár dní bude v pořádku, ale teď nesmíme zahálet. Musíme jednat rychle. Pojď za mnou,“ řekl dědeček Skokovi a opatrně vzal Hopa do dlaní.
Co nejrychleji s ním spěchal domů. Udělal mu vodní lázeň, kde ho pravidelně namáčel, podával mu odvar z léčivých bylinek, který uměl jen dědeček. Skok mezitím na brášku dohlížel a čekal, až mu bude lépe.
Za pár dní byl Hop jako rybička. Teda jako žabička. Bříško mu splasklo a nebolelo. Dědeček Josef ho mohl dát zpátky k rybníku.
Hop i Skok jsou zase oba spokojení v rákosí. Každý večer kvákají na dobrou noc a dědečkovi se moc dobře u toho usíná. Oba žabáci jsou dědečkovi vděční, že se o jejich rybník a o všechny, kdo tam žijí, dobře stará.
A taky už vědí, že si musí dávat pozor na to, co sní.