Kolem malého pohádkového města vedla silnice. Jezdila na ní auta malá i velká. Některé kamiony rozvážely zboží a jiná menší auta vozila lidi do práce. V tomhle pohádkovém městě kamarádili lidé s auty. Pomáhali si navzájem. Auta lidi vozila, kam potřebovali, a lidi se zase o auta pěkně starali. Myli je, doplňovali benzín a opravovali je. Za to se auta snažila jezdit podle předpisů. Bylo to nejspokojenější město v širém okolí, dokud do města nepřijelo auto Bouřlivák.
Jednou ráno, když ještě pomalu ani nevyšlo slunce, pohádkovým městem někdo rychle projel. A několikrát. Narušil tak ranní klid a ticho v celém městě. To auto dělalo rámus, bylo špinavé a padalo z něj všude bláto, troubilo na celé kolo a dělalo smyky. Vůbec nejezdilo podle předpisů.
Ve městě se začali všichni probouzet. Lidé se dívali z oken a auta otvírala své garáže, aby viděla, co se to děje. Policejní vozy nelenily a rychle vyrazily za novým autem, které ničilo vše, co mohlo. Když přijížděly k autu, už z dálky houkaly svými sirénami. Nové auto si z nich ale nic nedělalo. Ještě na ně pokřikovalo: „Copak, copak, něco se vám nelíbí? Jedete mě zatknout? To se vám nepodaří. Já jsem totiž Bouřlivák. Auto, které nikdo nezastaví! A které si dělá, co chce.“
Policejní vozy zrychlily a snažily se Bouřliváka obklíčit. Ten jakmile uviděl, že se ho auta nebojí, okamžitě se rozjel na opačnou stranu. A začala honička. Bouřlivák projížděl městem a shazoval popelnice, vjížděl na chodník a v zatáčkách pískal brzdami. Policejní vozy se ho snažily co nejrychleji zastavit. Všichni ve městě uhýbali a schovávali se do svých domů.
Pak se ale stalo něco, na co nikdo ve městě nikdy nezapomene. Když Bouřlivák vybíral zatáčku, dostal smyk a nedokázal udržet směr. Točil se na všechny strany. Pak se převrátil na kapotu a po své střeše ještě dlouho jel po silnici. Když se jeho plechová střecha tak dlouho dřela o cestu, začaly kolem něj skákat jiskry a v momentě začal hořet. V tu chvíli ho dohnaly policejní vozy. Okamžitě zavolaly hasiče. Přiběhli tam i lidé. Hasiči hasili plameny a lidé nosili vodu. Skoro celé město Bouřliváka zachraňovalo. Pak ho odtahové vozy odvezly do opravny.
Lidé několik dní Bouřliváka opravovali a snažili se mu pomoct. Po pár dnech se Bouřlivák probral. Když zjistil, co všechno pro něj všichni udělali, že ho nenechali shořet a ještě k tomu ho opravili, byl překvapený. Ale hlavně se styděl. Pokorně se zeptal: „Proč jste mě nenechali zničeného a nedali do šrotu? Vždyť jsem vám ubližoval. A neposlouchal vás.“ Automechanik, který ho měl u sebe v garáži, se na něj podíval a řekl: „Chtěli jsme ti dát druhou šanci. Nikdy není pozdě se napravit a začít být správné auto. A za svou neposlušnost si stejně poneseš následky. Byl jsi hodně zničený, takže už nikdy nebudeš moct jezdit tak rychle. A sem tam nějaká oděrka na kapotě zůstane už navždy.“
Bouřlivák se jen usmál. Nevadilo mu to. Věděl, že kvůli své namyšlenosti mohl skončit i hůř. Dodnes Bouřlivák bydlí v tomto městě. Jezdí podle pravidel a neposlušným dětem ukazuje své jizvy na kapotě a vypráví jim, jak špatný byl, ale jak se napravil.
Tahle pohádka se líbí určitě všem klukům.?
Dcera si tuto pohádku oblíbila tak co, že ji musíme číst každý večer.
Krásná pohádka, děkujeme.
Máte krásné pohadky!