Byl jednou jeden ježeček jménem Bodla. Bodla žil až doposud se svou maminkou a pár sourozenci v dutině stromu, kterou tam kdysi za velké bouřky vytvořil blesk. Nyní už ale Bodla vyrostl a tak pro něj, stejně jako pro jeho sourozence, nastal čas najít si vlastní příbytek.
Tak se všichni rozloučili s maminkou a vydali do světa. Netrvalo dlouho a všichni ježečci si našli své nové obydlí. Bodlova sestřička se zabydlela v křoví, které bylo tak husté, že dovnitř nikdy nepršelo a jeho bratříček si našel místo pod kopcem, na kterém rostla spousta lesního ovoce, takže bude mít vždycky co jíst.
Jen Bodla se stále nemohl rozhodnout. Tu bylo moc vlhko, tam zase moc zima a jinde bylo trní. Tak Bodla smutně a bezcílně putoval lesem a hledal místo, kde by se mohl zabydlet. Přitom nechápal, proč vlastně musel od maminky odejít. Nechtěl bydlet sám, nevěřil, že se o sebe dokáže sám postarat. Sice se bude s maminkou navštěvovat, ale už si se vším bude muset poradit sám. A Bodla se bál, že to nezvládne. Nechápal, jak je možné, že jeho sourozenci byli tak sebejistí.
A tak Bodla procházel lesem, sem tam si dal nějaké lesní ovoce nebo hmyz, na který narazil, a hledal svůj nový domov. Až konečně jednou narazil na velkou jeskyni, ve které bylo sucho, teplo a poblíž dokonce rostla spousta borůvčí. Bodla, šťastný, že konečně našel místo k žití, se vydal dovnitř. Ale co tam nenašel – uvnitř pochrupoval obrovský chundelatý hnědý medvěd a Bodla ho svým příchodem vzbudil. Bodla se tak lekl, že rychle vyběhl ven a v šoku se schoval do duté klády spadlého stromu.
Během chvilky medvěd vylezl z jeskyně a po čichu Bodlu našel. Nakoukl do duté klády a zeptal se ho: „Co pohledáváš v mé jeskyni? A proč se přede mnou schováváš?“
Bodla stále trochu vyděšeně vysvětlil, že hledá nový domov a že utíká, protože mu maminka vždycky říkala, že medvědi jsou nebezpeční. Medvěd se tomu zhluboka zasmál a řekl Bodlovi, že on je ten nejhodnější medvěd v celém lese. A taky, že se v té jeskyni cítí sám a že by nového přítele uvítal. Bodla mu zprvu moc nevěřil, avšak když vylezl ze svého úkrytu a medvěd ho nesežral, jak ho maminka vždy strašila, pochopil, že možná říká pravdu.
Zůstal tedy s medvědem v jeskyni a brzy se z nich stali dobří přátelé. Chodili spolu na ovoce, na hmyz a další dobroty a Bodla velmi brzy pochopil, že odejít z maminčina domu neznamená zůstat sám, ale potkat nové kamarády a začít nový život.
