O Mařence a její babičce Radušce

Audio verze pod pohádkou 👇

Vysoko v horách stála krásná dřevěná chaloupka. Nešla skoro vidět, protože byla schovaná za těmi největšími stromy. Bydlela v ní babička Raduška. Často tam ale nebyla sama. Skoro pořád za ní jezdila její vnučka Mařenka. Měla moc ráda prázdniny u babičky, a tak u ní byla častěji než doma. Vlastně tam skoro bydlela. Mařenka byla roztomilé děvčátko s kudrnatými vlásky. Byla odvážná a zvědavá, a tak chtěla všechno vědět a všechno vyzkoušet. U své babičky Radušky zažívala každý den nějaké dobrodružství.

Uprostřed dřevěné chaloupky, kde spolu bydlely, byla obrovská kuchyň. Babička Raduška byla totiž nejlepší kuchařka. Vymýšlela nové recepty a používala koření a bylinky, které v lese našla. Mařenka vždy babičku pozorovala a pomáhala jí vše krájet, míchat a dochucovat. Chtěla být jako ona.

Jednou, když spolu seděly v houpacím křesle a četly si spolu recepty, na jejich chaloupku někdo hlasitě zaklepal. Mařenka vyskočila z křesla a utíkala otevřít. Za dveřmi stála veverka, máchala tlapkami, vyskakovala a naléhavě něco švitořila. Mařenka nechápala, co po ní veverka chce. Babička Raduška ale přesně věděla, co má dělat: „Mařenko, rychle zaběhni dolů do sklepa. Na poličce vpravo nahoře je krabice. V té krabici je sklenice, na které je napsané neotvírat. Co nejrychleji ji dones. Nesmíme ztrácet čas.“

Mařenka nečekala a rychle babičku poslechla. Ta mezitím rozdělala oheň a do hrnce dala vařit vodu. Pomalu tam přisypávala bylinky. Pak vzala tajemnou lahvičku a pomalu do vařící vody z ní nakapala sedm kapek. Z hrnce se v tu chvíli vypařovala růžová pára. Silná sladká vůně se linula po celé světnici. Mařenka se divila a pořád nic nechápala, babička Raduška se soustředila, aby vše dobře uvařila, a veverka netrpělivě poskakovala kolem hrnce. Nakonec babička nalila uvařený lektvar do lahvičky.

Dala ho veverce a řekla: „Okamžitě vypít, a nic po tom nejíst. Uvidíš, že se mu uleví.“ Veverka vzala lahvičku a utíkala, co jí tlapky stačily. Mařenka se tázavě dívala na babičku a čekala, že jí vysvětlí, co to vše mělo znamenat.

Babička Raduška jí vysvětlila, že veverka má nemocného veveráka. Někdy se mu přitíží natolik, že může i umřít. Jediné, co mu může pomoct, je elixír, který zná jen ona. Vymyslela ho z bylinek a z léčivých rostlinek, které našla v lese

 „Takže ty jsi kouzelná babička?“ zeptala se Mařenka. Babička se usmála, pohladila vnučku po vlasech a řekla: „Ne, Mařenko, to nejsem. Jen umím využít, co mi příroda a les dává, a uvařit z toho něco užitečného. A ráda tím pak někomu pomůžu.“ Mařenka babičku objala. „Pro mě stejně budeš vždycky kouzelná babička a ta nejlepší. Jsem ráda, že tě mám. A budu se snažit všechno se to od tebe naučit.“

Babička Raduška nebyla kouzelná a ani Mařenka. Ale obě věděly, že je mezi nimi kouzelné pouto, které nikdy nezmizí.

---