Malého zajíčka a ještě menší šedivou myšku spojovalo již několik let silné přátelské pouto. Ačkoliv v zimním období myška trávila většinu svého času v teple svého domova, velice si rozuměli a často si spolu hráli.
Jednoho slunného podzimního dne, kdy listí hrálo všemi barvami a na nebi svítilo sluníčko, se zajíček s myškou rozhodli, že vyrazí do hlubokého lesa a budou společně hledat ten nejkrásnější list onoho podzimu. Myška připravila bohatou svačinku a přibalila s sebou také dostatek pití. Zajíček se zase postaral o plný batůžek lískových oříšků, kterými si budou značit cestu, aby nezabloudili – stejně jako Jeníček s Mařenkou z pohádky.
Jakmile myška se zajíčkem vše připravili, radostně se vydali na cestu. Vždy, když ušli pár krůčků, zajíček položil na zem jeden z oříšků a pokračovali zase dál. Našli spoustu krásného listí. Nejkrásnějšímu lístečku patřily snad všechny podzimní barvy. Hnědá, žlutá, oranžová a dokonce i červená. Myška se zajíčkem věděli, že se za chvíli bude již stmívat, a proto se vydali na cestu zpět domů.
Avšak co to? Ušli pár kroků a nemohli najít žádný z oříšků, kterými zajíček značil cestu.
„Hledáte něco?“ Zeptala se směle rezavá veverka. „Nemůžeme najít oříšky, které jsem tady před chvílí položil,“ odvětil smutným hláskem zajíček. „To by mě zajímalo, odkdy si zajíc pochutnává na oříškách,“ zasmála se veverka. Myška veverce vysvětlila, že si tak značili cestu, aby trefili domů. V tu chvíli se veverka začervenala a přiznala se jim, že oříšky posbírala a odnesla do své spíže, kde si dělá zásoby na krutou zimu. Ačkoliv se zajíčkovi i myšce omluvila, nic to neměnilo na tom, že zajíček s myškou teď neví, kudy se mají vydat na cestu domů.
„Mám nápad!!!“ Zajásala veverka. „Vyšplhám na ten nejvyšší strom a rozhlédnu se po okolí. A jak spatřím vaše domečky, anebo rodiče, kteří vás již zajisté netrpělivě vyhlíží, řeknu vám,“ povídá s úsměvem na rtech. Zajíček s myškou souhlasili. Jinou možnost přece také neměli.
Trvalo to dlouho, co se veverka rozhlížela po okolí. Avšak oba tatínci i obě maminky netrpělivě pobíhali po poli. Věděli, že za chvíli bude tma a děti ještě nejsou doma. Zajisté měli obrovský strach. Veverka ukázala směr, kterým se má myška se zajíčkem vydat, ještě jednou se jim tuze omluvila a rozloučila se s nimi.
Myška vylezla zajíčkovi na záda a pevně se chytila. Zajíček pelášil, co mu jen nohy stačily. Stihli to! Domů se dostali včas a rodiče byli rádi. Kdo ví, co by se jim mohlo v noci v lese stát. Číhá tam přece spoustu nebezpečí, a to především v noci.
