Byl jednou jeden skřítek Štrakakal, který u sebe vždy nosil tlustou knihu a hřeben, a kdykoliv potkal nějaké rozcuchané dítě, plácnul ho knihou po zádech a potom ho učesal. A jak ho to učili jeho rodiče, považoval za zlobivé každé dítě, které nebylo učesané.
Jednou potkal jednu obzvlášť rozcuchanou holčičku, která zrovna vstala z postele a vyšla před dům, aby dala napít kočce. Měla překrásné dlouhé zlaté vlasy, které si přímo říkaly o rozčesání. Štrakakala tak nahněvalo, že je ta holčička rozcuchaná, že ji omylem plácnul hřebenem místo knihou. Hřeben se mu ale zlomil a holčička začala plakat.
V tu chvíli se za ním objevila maminka holčičky, která samozřejmě pláč svého dítěte hned zaslechla. „To se dělá? Bít hodné děti? Jsi přece Štrakakal, máš plácat ty zlobivé a hodné jenom česat!“ vyčinila mu.
Štrakakalovi samým překvapením došla slova. Bleskově se však vzpamatoval a zmizel za ostatními strašidly a skřítky. Řekl jim, co se mu stalo a všichni se mu vysmáli, někteří mu dokonce vynadali podobně jako ta maminka. „My máme strašit jen zlobivé děti! A to, že je nějaké dítě rozcuchané přece neznamená, že je zlobivé!“ Řekli mu.
Štrakakal nechápal, jak má tedy rozeznat zlobivé dítě od hodného, když ne podle vlasů? Rozhodl se, že to zjistí tak, že půjde na nějakou dobu lidi pozorovat. Zašel tedy na tržnici uprostřed města, schoval se mezi krabice se zbožím a pozoroval všechny děti, které kolem prošly.
Brzy rozpoznal, za co rodiče své děti trestají – když nepozdraví, nepoděkují, odmlouvají, nebo dokonce, když se pokusí něco ukrást. Tohle všechno bylo špatné, to štrakakal moc dobře chápal. Ale vždyť rozcuchané vlasy byly také špatné, proč se netrestá i to? To zjistil, když do tržnice přišla maminka s tou blonďatou holčičkou, kterou ráno plácnul hřebenem.
I když byla rozcuchaná, chovala se ke všem úžasně mile. Dokonce se rozdělila o kus sýra s toulavým psem, který hladově škemral aspoň o kousek jídla. Všechny známé zdravila, usmívala se na ně a když jí maminka koupila hřeben, poděkovala jí. Štrakakal v tu chvíli pochopil, že dívka byla rozcuchaná, protože nejspíš žádný hřeben neměla a že rozcuchané vlasy rozhodně neznamenají zlobivé dítě.
Vylezl ze své schovávačky a vydal se za dívkou. Omluvil se jí i její mamince.
Maminka byla ráda, že to Štrakakal pochopil a uznal svou chybu a koupila mu na trhu jiný hřeben, kterým mohl rozcuchané děti česat.
