Byla jednou jedna farma, na které kromě starého farmáře a jeho rodiny žil i pejsek Max, jejich strážce, ale i jiná zvířátka, která farmáři vlastnili. Natrefili byste tam na slepičky, koně, krávy, ale i na malá telátka. Ta měla pro sebe velkou pastvinu, kde se ráda pásla. Malá telátka vše poznávala a obdivovala. Ať už stébelka trávy, dešťové kapky, barevné kvítky, či krásné lesy v okolí.
„Mohli bychom jít les někdy prozkoumat. Vždy jen z dálky sledujeme krásné stromy a my jsme tady zavření a ven můžeme jít jen s farmářem nebo s ostatními kravičkami,“ navrhlo nejmenší telátko Molly své sestřičce jménem Dony. Malá Dony se však zkoumat nedaleký les bála. Bylo jí dobře na farmě spolu s maminkou a jinými zvířátky. Ji dobrodružství nelákalo tak jako její zvědavou sestru Molly.
Maminka kravička je zaslechla, jak si o lese povídají, a ten nápad se jí věru vůbec nelíbil. U strejdy farmáře jsou v bezpečí a v lese číhají různé nástrahy. „Les pro vás není bezpečný. Tady jsme u farmáře v bezpečí, nechrání nás jen farmář, ale i pejsek Max,“ odpověděla jejich maminka a Mollyin nápad o prozkoumání lesa rázně zatrhla. Molly se však maminčin názor nelíbil. Vždyť je zvířátko a určitě by se jí v lese nic nestalo, ona je statečná, poradila by si. V lese přece žijí i jiná zvířata a ta se tam určitě žít nebojí. Molly snila o tom, že jednoho dne zákoutí lesa prozkoumá.
Jedné hluboké noci, kdy už všichni spali a farmu osvětlovalo jen světlo měsíce a tančící třpytivé hvězdičky, se Molly tajně vykradla pryč. Věděla, že jí to maminka zakázala, ale byla příliš zvědavá. Molly potichu přelezla ohradu, a jelikož byla maličká, podařilo se jí to napoprvé. Potichu prošla kolem pejska Maxe, který chrupkal před stodolami, kde měl výhled nejen na stodoly, ale i na dům a na celou farmu. „Nemohu ho přece vzbudit, on by mě určitě poslal zpátky do hajan,“ pomyslelo si malé telátko. A tak se potichu vydalo do lesa. Nakouklo do lesa a tichými kroky se vydalo do tmy. Nebálo se a tma mu nedělala žádný problém. Když obdivovalo vysokánské stromy, listí mu šustilo pod nohama a měsíc vykukoval zpoza stromy.
„Jéé, veverka, asi jsem ji vzbudila, hihi,“ řekla si Molly potichu, když uviděla veverku poskakovat po větvích. Když vtom najednou zaslechla jakýsi šramot v keřích. Couvla a trošku se vystrašila, co to jen může být. „Určitě to nic není, já se přece nebojím,“ řekla si v hlavě pro sebe. Najednou z keřů vyšel malý ježek, který utíkal tak rychle, jak jen mohl.
„Uff, to je jen ježek,“ oddechlo si telátko a usmálo se. „Ne, není,“ zavrčelo cosi z keřů. Najednou se před malým telátkem ocitl velký hrůzostrašný vlk. „Vidím, že ses zatoulala hluboko do mého lesa,“ řekl posměšně vlk a sliny mu tekly z úst. Malá Molly však ze sebe nemohla vydat ani hlásek. Bez mrknutí oka se otočila a utíkala tak rychle, jak jí jen malé nožky dovolily. Les však byl stále tmavší a tmavší, a když se měsíc schoval za mraky, Molly nedokázala najít cestu zpět na farmu.
„Běž!“ ozval se najednou za ní Max spolu s farmářem a jeho synem s vidlemi. Max štěkal a farmář odvedl malé telátko zpět na farmu. Maxovi a farmářovu synovi se podařilo odehnat vlka pryč, i když pejsek schytal jedno malé poranění tlapky. „To bylo velmi nezodpovědné, Max je zraněný a tobě se vážně mohlo něco stát!“ řekla rozzlobená maminka kravička, když se vrátili všichni zpátky na farmu. „Já vím, mrzí mě to,“ řeklo smutné telátko Molly a stékaly mu po tváři malé slzy. Začalo svítat, Molly si uvědomila, že kvůli své zvědavosti se z lesa nemusela vrátit vůbec, kdyby ji farmář a pejsek nezachránili. Všem se omluvila a slíbila, že bude opatrná, a uvědomila si, že s lesem si není radno zahrávat.
Je důležité poslouchat maminky, protože ty pro nás chtějí jen to nejlepší. Max se rychle uzdravil a Molly mu večer pomáhala hlídat farmu. Také objevovala spolu s Dony krásy jejich farmy a na objevování lesa už raději zapomněla.
