V malé chaloupce na kraji lesa žila jedna rodinka: tatínek, maminka a jejich dceruška Terezka. Měli se moc rádi a nic jim nechybělo. Chodili do lesa na jahody a hráli na schovávanou. Ale když šli rodiče do lesa na dříví, Terezka si neměla s kým hrát. Její tatínek a maminka totiž v lese každé dopoledne pracovali. Terezka si zatím doma hrála s panenkou, koupala se v potoce nebo sbírala lesní jahody na kraji lesa. Měla všechno, co potřebovala, jenom ne kamaráda, se kterým by si mohla hrát.
Jednou, když rodiče odešli do lesa, se Terezka rozhodla prozkoumat půdu jejich domu. Vyšla po úzkých schodech a ocitla se v místě plném prachu a starého nábytku. V rohu stála stará skříň, ze které trčel kousek tmavé látky. Když Terezka přišla blíž, zjistila, že je to starý plyšový medvídek. Byl ale hezký a tak se ho Terezka rozhodla vzít s sebou. Vyprala ho v potoce, vysušila na sluníčku a potom ho odnesla do své postýlky.
Když šla večer spát, položila medvídka na polštář a hned usnula. V noci ji ale probudilo nějaké šimrání a když otevřela oči, medvídek byl pryč.
„Medvídku?“ zašeptala.
„Tady jsem!“ ozvalo se z druhé strany postýlky. Terezka se polekaně otočila a uviděla medvídka, jak sedí na zemi u okna a ve světle měsíčku si prohlíží její knížku.
„Ty mluvíš?“ vykulila oči.
„Jo. Budu tvůj kamarád, chceš?“
„Chci,“ přikývla Terezka, „ale až zítra. Teď chci spinkat.“
„Přečtu ti pohádku na dobrou noc,“ nabídl se méďa a začal číst.
Když se ráno Terezka probudila, myslela si, že se jí to zdálo. Oblékla se a vyběhla z pokojíku rovnou do kuchyně. Rodiče už byli pryč, ale u stolu seděl plyšový méďa a jedl palačinky.
„Dobré ráno. Udělal jsem ti snídani,“ řekl, když si Terezky všiml, „a potom si půjdeme hrát, chceš?“
„Chci,“ řekla Terezka a honem si strčila do pusy celou palačinku, aby si už mohla jít hrát.
Celé dopoledne s medvídkem běhali po louce, koupali se a jedli jahody, a druhý den znovu a třetí taky. Terezka si teď s medvídkem hrála každý den a byla moc ráda, že si našla kamaráda.
Krásná, také bych jako malá chtěla medvědího kamaráda 🙂
Mám slzu na krajicku
🙂
Horší pohádku jsme neviděla.