Bílá růže

Dávno, pradávno v zemi, kde se dávné příběhy stávaly skutečností a kouzla nebyla jen v pohádkách, rozkvétala jedna krásná bílá růže v tajemné zahradě za malou vesnicí. A růže to vskutku nebyla obyčejná. Byla kouzelná. Do zahrady za vesnicí však už dávno nikdo nevkročil. Růže jen čekala a čekala, kdo si její tajemnou moc zaslouží.

V této vesničce žil mladý chlapec jménem Matěj, který trávil své dny tím, že se staral o květiny a rostliny v zahradě svých rodičů. Některé květiny prodával i na trhu. Byl to tichý a pokorný chlapec, který měl rád každý květ v zahradě. Nejvíce byl však zamilovaný do princezny Eleny. Nebyl ovšem princ ani rytíř. Ale přál si princezně dokázat, že je hoden její lásky.

Počasí se pomalu ochlazovalo a otec poslal Matěje do blízkého lesa dřevo nakácet. Jak si tak chlapec po cestě vykračoval, všiml si, že na cestičce, která vede přímo do lesa, je spadlý velký strom. Tady se projít opravdu nedá. Matěj se tedy vydal druhou cestou. A tou věru ještě nikdy nešel. Jak si tak kráčel, narazil na tajemnou zahradu. Rozhlédl se po okolí, ale nikde nikdo nebyl. Ale něco ho tam táhlo. Musel se podívat, jestli tam neuvidí nějaké krásné kvítky. Pomalu tedy vstoupil dovnitř. Všude byla vysoká tráva a plevel. O tuto zahradu se už dávno nikdo nestaral, řekl si chlapec.

Jeho hnědé oči však padly na jednu jedinou bílou růži, která na zahradě kvetla. Byla krásná. Takovou chlapec ještě nikdy neviděl.

A k této růži se Matěj vracel každý den. Každý den ji zaléval a staral se o ni. Dokonce i celou zahradu dal do pořádku. Když mu bylo smutno, s růží si povídal. Vyprávěl jí, jak touží zažít lásku. Měl pocit, že růže je kouzelná a opravdu mu rozumí. A opravdu, bílá růže byla velmi zvláštní. Rostla uprostřed zahrady a její listí bylo lesklé jako sněhobílá přikrývka. Na slunci se krásně třpytila. Nejzajímavější na ní bylo, že měla schopnost naplnit srdce lidí láskou a dobrými činy. To ale nikdo nevěděl. Zatím…

Jednoho dne se Matěj rozhodl, že chce darovat bílou růži krásné princezně Eleně. Princezna Elena žila v zámku za horami. O její kráse a dobrotivosti věděl celý svět. Matěj snil, že jednoho dne bude stát po jejím boku. Vydal se do zahrady, dotkl se kouzelné bílé růže a vyslovil své tajné přání. Užuž chtěl růži utrhnout, když se náhle stalo něco zázračného.

Bílá růže začala rozkvétat ještě víc a její okvětní lístky se třpytily jako nikdy před tím. Matěj se nemohl pohnout, protože se růže proměnila v krásnou vílu oděnou do bílých lístků růže. Ona byla ta bílá růže! Nahnula se k Matějovi a řekla: „Tvé srdce je plné dobra a klidu a touhy po lásce. Proto ti dávám mou sílu. Ty si to zasloužíš!“ řekla a rozplynula se.

S těmito slovy se růže proměnila na třpytky a zmizela do povětří. Splnila svůj účel. V srdci Matěje se najednou dělo něco zvláštního. Cítil jakousi moc, která ho příjemně zaplavila. A to byla právě moc, kterou mu kouzelná víla předala.

Matěj se proto rozhodl vyhledat princeznu Elenu a dokázat jí svou lásku. A to se mu také podařilo. Přešel vysoké hory, mnoho vesnic, kde potkal mnoho lidí a dělal dobré skutky po cestě. Pomáhal však tomu, kdo si to opravdu zasloužil a kdo to potřeboval. Zvěsti o chlapci, který pomáhá a zaplavuje lidi dobrotou, se rychle šířily po okolí. Když konečně dorazil k princezně Eleně, byla ohromena jeho láskou a dobrými činy.

Matěj a Elena začali dělat svět lepším místem a rozdávali lásku všude, kam jejich nohy zavítaly. Jejich láska byla tak silná, že se nakonec ocitli ve skutečném kouzelném království, kde mohli šířit svou lásku a dobro do konce svých dnů.

A tak se bílá růže stala symbolem lásky a dobroty a příběh o Matějovi a princezně Eleně žil ve všech srdcích jako příklad, že i nejmenší člověk může měnit svět svou láskou a dobrotou.