Byl jednou jeden malý hustý les, který byl krásný během celého roku. Každé roční období na něm nechalo své kouzlo. Vždy krásně vzkvétal a v zimě se měnil na bílou zasněženou krajinku. Všichni v něm byli šťastní. Nejkrásnější čas v tomto lese byl ovšem právě na podzim.
Když první chladný větřík začal pofukovat po lese a listí na stromech se začalo zbarvovat na různé odstíny červené, oranžové či žluté, malý les se stal místem s nesmírnou krásou. Jako kdyby ho sám malíř štětcem namaloval.
Nebyl to však namalovaný obraz, ale les. A v tomto malém lesíku žila různá zvířátka, která spolu v harmonii nažívala. Mohli jsme tam narazit na zrzavou lišku jménem Eliška, malého šedého zajíce jménem Hopsálek a jejich kámoše, ježka jménem Bodlinka.
A právě tato tři zvířátka měla ze všech ročních období nejraději podzim.
Ryšavá liška Eliška měla ráda podzim, protože se stromy oblékaly do nejkrásnějších barev. Ráda byla nenápadná a hrála si na schovávanou. Byla rychlá a obratná. Svým kamarádům Hopsálkovi a Bodlinkovi se vždy dobře schovala. Nejraději však skákala do hromádky zbarveného listí. Tam se jim schovala a vždy se smála od ucha k uchu, když ji zajíček a ježek nemohli najít.
Ježek Bodlinka měl však jiný důvod, proč podzim miloval. Malý ježek sice nemiloval schovávání do listí, ale zato moc rád papal. A právě podzim zbožňoval pro jeho chutné dobrůtky, jako jsou oříšky, bobule či jiné plody, které mohl sklízet a uskladňovat si na mrazivou zimu.
Zajíček Hopsálek se sice do barevného listí neschovával, ani si nesklízel oříšky, ale jeho důvod, proč zbožňoval podzim, byl jiný. Moc ho bavilo, jak se příroda zázračně měnila. Jako nějaké čáry. Miloval ta kouzla, která se v jejich malém lese děla. Rád sledoval, jak byly lístky na stromech žluté, později oranžové, pak červené. Jednou ho sluníčko krásně hřálo na šedém kožíšku a později příjemný podzimní vánek zvedl listy do povětří a ty kouzelně létaly celým malým lesem.
Celý les se stal místem zázraků. Všechna zvířátka v lese si kouzelný čas podzimu, který do jejich lesa zavítal, nesmírně užívala. Jejich les se každý den měnil. Když více a více listí popadalo na zem, vytvořilo to krásný barevný kobereček. To znamenalo, že stromky jsou již připraveny na příchod zimy. A tak se i zvířátka v lese pomalu připravovala na mrazivou zimu a nejen ježek Bodlinka, ale i ostatní zvířátka si sbírala na zimu pořádně chutné zásoby či si zútulňovala své domečky.
