Milé děti, určitě si vzpomínáte na zlobivou Veroniku, která neposlouchala svou maminku a stále jen chtěla papat sladkosti. A hodně sladkého nám přece škodí nejen na bříško, ale také na zoubky, které nás z toho mohou rozbolet.
S maminkou vešly do ambulance, kde Veronika viděla i jiné dětičky. Asi také papají spoustu sladkostí. Nebo se paní zubařce přišly jen pochlubit, jaké mají zdravé a hezké zuby, říkala si holčička. Jak tak čekali v řadě, holčička velmi plakala. Zoubek ji bolel víc a víc. Maminka proto poprosila paní sestřičku, jestli je nemohou pustit dříve. A naštěstí to šlo. Ochotní lidé se usmáli a holčičku pustili.
„Veronika miluje sladkosti a nedá si říct a teď ji bolí zub!“ řekla Veroničina maminka paní zubařce. Ta se na holčičku zamračila. Holčička si vystrašeně lehla do křesla. „Hm, vytrhneme ho?“ zeptala se holčičky zubařka v bílém plášti, na kterém byli nakresleni medvídci.
„Ne prosím! To už není mléčný zoubek! Prosím!“ prosila ji Veronika.
„No nevím, nevím, musíš mi za to něco slíbit!“ řekla jí paní doktorka a usmála se. Veronika přikývla: „Cokoliv!“
„Nebudeš už papat tolik sladkostí a budeš poslouchat svou maminku!“ řekla jí vážně paní zubařka. Veronika přikývla a slíbila jí to. A paní zubařka jí za to slíbila, že se jí o zoubek postará.
„Dobře, já ti za to tvůj zoubek opravím. Ty zatím počítej medvídky na mém plášti! Ani se nenaděješ a zoubek bude opraven!“ řekla zubařka a pustila se do práce.
A tak to i bylo! Paní zubařka svůj slib dodržela a Veroničin zub opravila! A už to ani nebolelo! Veronika zatím počítala medvídky na plášti paní zubařky… A když dopočítala, zoubek byl opraven! Černovlasá holčička se poučila a sladkosti už nechtěla na dlouhou dobu vidět. Zato začala více poslouchat maminku a začala mnohem zdravěji papat – tak, jak se má. Nejenže ji zoubky už dál nebolely, ale z ovoce měla dokonce více energie! Věděla, že je důležité si zoubky nejen mýt, ale také o ně pečovat a nepapat tolik sladkostí! A už nechtěla, aby ji tak bolel zoubek.
