Malá Veronika velmi milovala sladkosti. Nejvíce ze všech však bonbóny a lízátka. Maminka se snažila do své dcerky dostat nějaké ovoce a zeleninu, ale Veronika byla velmi tvrdohlavá a vždy si vyptala i sladkosti. Když sladkost nedostala, moc plakala.
A takhle s ní maminka dlouho bojovala. A to přece není hezké. Je důležité zdravě jíst, abychom byli silní a vyrostli. A nemůžeme papat mnoho sladkostí, aby nás nebolelo bříško a zuby. To ji učila nejen maminka, ale také paní učitelky ve škole.
Jednoho dne se však stalo něco nečekaného. A hned uvidíme co!
Veronika přišla ze školy, hodila školní aktovku na zem a utíkala rovnou do kuchyně. Tam nakoukla rovnou do skříňky pod dřezem, kde maminka schovávala všelijaké sladkosti – lízátka, bonbóny i čokolády. Vše lahodné a tak sladké.
Ale dnes tam žádné nebyly. Jako by se pod zem propadly! Kdepak asi zmizely? Že by je maminka všechny spapala? To určitě ne!
Holčička začala křičet a plakat. „Já chci své lízátko! A bonbóny!!“ křičela rozzlobeně a dupala nohama. Maminka vešla do kuchyně a řekla, že dnes už všechny sladkosti odnesla zoubková víla. Odnesla je proto, protože když bude jíst Veronika tolik sladkostí, vypadají jí zuby. Tmavovlasá holčička tomu však nechtěla uvěřit a hledala a hledala. Jenže v kuchyni žádné sladkosti nenašla. To ji tak rozzlobilo, že se vydala do nedalekého obchodu za domem. A tam si za své kapesné koupila to největší a nejsladší lízátko, jaké tam měli. Když přišla domů, lízátko si schovala pod bundu, tak aby ji máma neviděla. Vešla do pokoje, rozbalila lízátko a vychutnávala si tu sladkou malinovou chuť… Když vtom: „Ááááu!!“ vykřikla Veronika. Maminka položila rozečtenou knížku a utíkala do dceřiného pokoje. Tam uviděla, jak Veronika pláče bolestí, drží si tváře a ve druhé ruce drží velké lízátko.
„Můj zub… Bolí mě!“ zvolala nešťastně Veronika. Maminka jen zakroutila hlavou. Ona ji přece varovala, že zoubková víla se bude zlobit a že když bude holčička papat hodně sladkostí, zuby jí vypadají. No ale nedala si říct.
„Musíme jít k paní zubařce!“ řekla maminka přísně.
„Já nechci! Já se bojím. Áu!“ řekla Veronika, jak si držela bolavý zub.
„Kdybys nejedla tolik sladkého, zub by tě nebolel!“ řekla přísně maminka a vydaly se spolu k zubařce.
V další pohádce o Veronice se dozvíme, jak dopadla návštěva u paní zubařky a zda se jí podařilo zachránit Veroničin zub. Můžete hádat… Naučila se holčička nepapat tolik sladkostí?