Ráno začalo docela obyčejně, Michala vytáhly z postele sluneční paprsky a na obloze nebyl ani mráček. Jenže krátce po obědě se obloha úplně zatáhla. Malý Míša seděl u okna a sledoval, jak do zahrady buší déšť.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden pejsek jménem Áda. Bylo to malé chlupaté štěňátko s kožíškem bílým jako sníh a se zvědavýma hnědýma očima. Rád si hrál na zahradě se svým kamarádem, chlapečkem Markem. Byli nerozlučná dvojka. Byla tu však jedna věc, které se pejsek velmi, velmi bál. Byla to kočka Micka, která s nimi žila.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Daleko za polárním kruhem žila lední medvědice Aurora se svými dvěma medvíďaty – medvědí holčičkou Sněženkou a ledním medvídkem Pufem. Byla to malá šťastná rodinka. Aurora se o své dvě děti pečlivě starala a celé dny pro ně obstarávala potravu. Sněženka a Puf si dlouhé dny hráli, dováděli ve sněhu a byli moc spokojení.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žila zvířátka. Měla se tam dobře, dokud do lesa odněkud z dálky nepřišel velký zlý vlk. Ihned se začal v lese roztahovat. A protože byl ještě ke všemu líný, chtěl, aby mu ostatní zvířátka sloužila a nosila jídlo. Tak to šlo nějakou dobu, dokud už zvířátka nebyla unavená a hladová. Vlk chtěl jídla víc a víc a zvířátkům samotným…
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Uprostřed jedné nádherné džungle bydlelo mnoho zvířat. Našli byste tady tygry, opice, žirafy, krokodýly, ale také lvy. Právě jeden starý lev byl králem celé této džungle. Vždy vládl pevnou rukou a ostatní zvířata se ho tak trochu bála.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno město a před tím městem stál železniční přejezd. Ten hlídala červeno-bílá závora. Když jel po kolejích vlak, sklopila se a zahradila tak autíčkům cestu. Když vlak odjel, zase vystoupala vzhůru, aby autíčka mohla bezpečně projet. Závora takto hlídala ve dne v noci, v létě i v zimě, dlouhé roky, že už její barva opadávala, jak byla opršelá. A pak se jednoho dne přihodila podivná věc.
Pokračovat ve čtení →
Dnes si povíme něco o městečku, ve kterém bydlela samá zvířátka. Městečko se nazývalo Horní Myškov a v jeho čele stál starosta buvol jménem Zatrpklý. Moc toho nenamluvil, ale před svými občany měl skutečnou autoritu a pro městečko dělal první poslední.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Na motivy italské národní pohádky
V jednom domku žily tři mladice. Jedné bylo šedesát sedm let, druhé bylo sedmdesát pět a té třetí, té bylo devadesát čtyři. Jejich domek měl balkónek, odkud všechny tři pozorovaly, jak chodí lidé po ulici a co se ve městě děje.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed šumavských luk a lesů se nacházel přenádherný statek. Nebyl příliš velký, ale o to krásnější byl. Kromě milé rodiny zde bylo mnoho zvířátek. Slepičky, králíčci, kozy, oslíci, ale také kůň Princ a kravička Dorotka.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Za sedmi horami a sedmi dolinami byla jednou jedna nevelká země. Té zemi vládl starý, ale velmi spravedlivý a dobrosrdečný král. Lidé tam žili šťastně a nikdo nikdy netrpěl chudobou. Avšak přišly časy, kdy král začal slábnout, protože už byl velmi starý, a nakonec navždy odešel.
Pokračovat ve čtení →
Na hasičské stanici panuje pohoda a probíhá poklidný večer ve službě. Hasiči sedí u stolu, dopíjejí čaj a kontrolují výbavu, kterou budou ráno za denního světla čistit. Venku fouká vítr, ale uvnitř stanice je teplo a klid, který mají rádi.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Kdysi dávno se po širém moři plavil pirát Černovous. Jeho jméno ho opravdu vystihovalo – měl černé oči a vousy dlouhé a tmavé jako noční obloha. Nebyl však hrozivý jako ostatní piráti. Tento pirát byl milý, ale neměl žádné přátele, žádnou posádku. Měl jen svou starou velkou loď a svého malého papouška Bruna.
Pokračovat ve čtení →
Bylo to zrovna tak někdy v lednu, leželi pejsek s kočičkou každý ve své postýlce a povídali si o zimě.
„Nějak se mně ani nechce z té teplé postele ven,“ povídá pejsek, „já mám zimu rád, zvlášť když je takhle dost sněhu, ale nesmí být ta zima tuze moc veliká. Já nevím, jestli se ti to také někdy stane, ale když mně vleze sníh mezi prsty a já ho mám potom plné tlapičky, to je tuze nepříjemné. To ti tak tuze zebe“.
„To já znám,“ řekla kočička, „to je tuze nepříjemné. Ale teďka mám nožičky tak pěkně zahřáté, horké, div že se mně z nich nekouří. Ono je v posteli tak pěkně, když je zima, že se mně ani vstávat nechce.“
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý domeček na kraji vesničky a v tom domečku žila maminka se svou dcerkou. Maminka byla za svou dcerku velmi šťastná, i když byla pořád nemocná a slabá. Už od narození ji trápila plicní nemoc a nikdo si s ní nevěděl rady.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Zebry nikdy nejsou samy, žijí totiž ve stádech. Drží se pohromadě a pasou se blízko u sebe. Při chůzi savanou neustále hlídají a rozhlížejí se kolem. Přesto se málokdy cítí opravdu v bezpečí.
Pokračovat ve čtení →