Po nebi si klidně pluly mráčky. Mezi nimi byl jeden nadýchaný, zářivě bílý mráček, kterému říkali Kapička. To proto, že když plul po nebi, měl přesně takový tvar – jako veliká kapička vody.
Tahle pohádka je pro členy Pohádkozemě.
„Maminko, maminko! Slyšíš to? Hasiči mají výjezd. Musím jim jít pomoci.“ Prosebný hlásek doléhal ze zahrady až k maminčiným uším do kuchyně. „Ale, Honzíku, mají teď moc práce. Ty jsi moc malý. Půjdeš za nimi, až budou mít více času,“ odpověděla nesmlouvavě maminka.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese bydlel ježek Bobo. To jméno si vybral sám a měl ho docela rád. Stejně tak miloval les, ve kterém bydlel. Listí tu šumělo, bublal potůček, ostatní zvířátka si povídala. Přesto ho ale něco trápilo. Připadal si velmi sám a opuštěný.
Pokračovat ve čtení →
Ve dvou krajinách na kopcích, které od sebe byly na dohled, stály dva hrady. Jeden byl postavený celý ze zlata. Na dálku zářil a okázale se tyčil na kopci. Pro pohled na tento hrad by si nikdo ani nevšiml ošuntělého hradu na kopci hned vedle.
Pokračovat ve čtení →
V jednom mlýně nedaleko rybníka a poblíž lesa žil mlynář se svojí dcerou Maruškou. Žili skromně, peněz mnoho neměli, ale nikdy si na nic nestěžovali. Měli jeden druhého a to pro ně bylo to nejvzácnější.
Pokračovat ve čtení →
Po studené zimě tu konečně bylo jaro. Honza s Aničkou se těšili, jak si užijou víkend u tety na chalupě. Všechno akorát rozkvétalo a všude to vonělo jarem a dobrodružstvím. A když měli chvilku čas, zalezli si do staré kůlny, ve které se vždycky našlo něco zajímavého.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno, pradávno v našem světě lidí žily i kouzelné postavičky, jako čarodějnice, skřítkové či hroziví draci, ba i trpaslíci. Hluboko v dalekých horách byla ukryta jedna malá dolinka, kde žila velká skupina trpaslíků, která byla známá svou láskou ke zlatu.
Pokračovat ve čtení →
Byl jeden oceán a v něm si plavala mořská víla Koralinka. Každý den měla spoustu práce. Zametala korálové útesy, povídala si s hejnem rybiček, rozplétala chapadla chobotnicím, brousila klepeta krabům. Nebylo dne, kdy by se nudila. Právě naopak.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden chlapeček, který ze všeho nejradši kreslil. Jmenoval se Tomášek a v celém pokojíčku měl samé papíry, fixy, pastelky, vodovky, voskovky, fixy na kamínky a spoustu dalších barviček, jaké si jen dovedete představit.
Pokračovat ve čtení →
Za devatero horami, osmero řekami a sedmero lukami se nachází les Kvapilov. V tomto lese bydlí spousta zvířátek. Důležitými obyvateli každého lesa jsou mravenečci, kteří celé dny pilně pracují. Také v Kvapilově žila velká mravenčí rodina se svojí mravenčí královnou. Všichni mravenci si královnu předcházeli a pomáhali jí se vším, seč jim síly stačily.
Pokračovat ve čtení →
Nad malým jihočeským městečkem žil jeden mráček. Byl maličký, zvesela si plul po obloze a pozoroval krásy světa. Miloval sledovat řeky, které se krajinou kroutily jako had. Velké lesy, které z výšky vypadaly jako mech.
Pokračovat ve čtení →
Na pastvě vysoko v kopcích žila kravička jménem Josefína. Nežila tam sama. Na pastvu brzy ráno chodila se svým stádem a farmářem Tomem. Možná si řeknete, co tak může kravička celý dlouhý den na pastvě dělat. Ale pro kravičku je to druhý domov. Josefína to na pastvě milovala.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Markétka. Byla to hodná a vzorná holčička, která měla jednu nepěknou vlastnost. Nechtěla smrkat do kapesníku. Místo toho si utírala nos do rukávů. Když už měla rukávy mokré, utírala si nos do nohavic, do sukničky, do trička, prostě tam, kde zrovna bylo suché místo.
Pokračovat ve čtení →
Ve strašidelné škole byl dnes tvořivý den. Všechna malá strašidla dostala za úkol vyrobit přáníčka pro své maminky, které budou mít svátek. Blíží se totiž Den matek, kdy i strašidla chtějí maminkám ukázat, jak moc je mají ráda.
Pokračovat ve čtení →
Pod javorovým kopcem stála ves. Čtyřicet chalup, kostelík, hospoda, škola. Z komínů se kouřilo, ve dvorech kdákaly slepice, od salaše bylo slyšet zvonky ovcí. V jedné chalupě bydlel tatínek s maminkou a se dvěma dcerama. Starší Jaruška měla devět let, mladší Maruška, sedm.
Tahle pohádka je pro členy Pohádkozemě.